Tisíckrát použité přirovnání, ale jiné skutečně nevystihuje podstatu věci tak věrně, jako „Titanik“.
S velkou slávou jsme před dvaceti lety spustili na cestu světem, loď jménem Česká republika.
S obrovským humbukem jsme vypluli směrem na západ. Dobrého kapitána, dobrého kormidelníka, a už jenom dobrý vítr do plachet.
Ale jak už to tak chodí, po čase se posádka začala dohadovat, jestli kormidlo více doprava, nebo doleva. Přitom přetahování jsme občas nabrali vodu, občas škrtli o skalisko, a sem tam se objevila v lodi menší díra. Dokud byla možnost, tak se s přezíravostí jim vlastní, že naše loď je nepotopitelná, nechala pomalu, ale jistě natékat voda do podpalubí. Poslední roky jasně ukazují, kolikrát už naše loď narazila kvůli tomu, jak se hloupí kapitáni přetahují o kormidlo. Před rokem jsme narazili na světovou krizi. V lodi je díra, veliká díra! Všechna ujišťování o naší nepotopitelnosti vzala za své!
Všichni vědí, že loď se potápí, a začíná být plná vody.
Jenom posádka a honorace vesele tančí na palubě jako by nic, a hádají se, kdo dál bude řídit tuto potápějící se loď. Díra nedíra, mají pro nás jen samé dobré zprávy.
Nejsme na Titaniku! Špatná zpráva byla, že se potápějí, ta dobrá, že získají 11 Oskarů.
Nám to nehrozí, nás čekají jenom špatné zprávy! Špatná zpráva je, že se poměrně rychle potápíme i proti ujišťování, že to zvládáme, že nikdo neví, kdo to jednou zaplatí, a nejsem si zrovna moc jistý, že za to získáme nějakého „ Oskara".
PS: Nevím, kdo to jednou celé zaplatí, ale už teď vím, kdo na to doplatí!
