Vypůjčil jsem si tento citát do svého titulku, neboť nejlépe vystihuje podstatu toho, o čem chci psát.
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, ne však v našich zeměpisných šířkách. Stále se hledají nové a nové cesty, ale většina jich vede někam do „zadele“, a ještě bychom mohli být mistry světa v házení klacků pod nohy.
Cíl první, zvýšit mobilitu lidí na cestě za zaměstnáním.
Klacek číslo jedna se kterým si vláda hraje, je zpoplatnit pro osobní vozy rychlostní komunikace za ujetý kilometr. Bravo! Uvědomují si vůbec ti „chytráci“, kolik lidí musí denně dojíždět za prací po rychlostních komunikacích. Jako Turnovák, město ležící na RK Liberec- Praha, asi těžko můžu chápat záměr navrhovatelů na tento způsob zpoplatnění. Jenom za prací, denně „ pendlují“ tisíce lidí.
30,50 i 80 km do Prahy, Ml. Boleslavi, Liberce a zpět. Dovede si vůbec někdo představit náklady na takovéto dojíždění za prací, a platit při tom z ujetého kilometru? Myslím, že dálniční známka byla pro tento účel dostatečně dobrým řešením. I kdyby stála 1200 Kč, je to stále 100 Kč na měsíc. Za debilní ČT platíme 135 Kč měsíčně, ať na ni koukáme nebo ne. Je tedy placení mýtného u osobních automobilů opravdu tou správnou cestou? Nebo je to podle hesla „ Nevadí koze hrb, hlavně když dobře dojí“.
Cíl druhý, zdravotní péče.
Klacek číslo dva. Je tou správnou cestou hra bez pravidel, kterou nás vedou už dvacet let, a jak vidět nikam nevede. Nejsou jasná pravidla pro lékaře, ale ani pro pacienty. Co je to standardní a nadstandardní léčba? Nadstandardní mohou být služby, strava, vybavení pokoje, ale nemůže být nadstandardní léčba. Lékař je povinen vykonávat svou profesi podle svých nejlepších znalostí a svědomí bez rozdílu. Lékař by měl léčit! Nemocnice zajišťovat služby, kde s platbou souhlasím, a je to tak správné.
Tento stav může vyhovovat jedině zdravotním pojišťovnám, které hospodaří s obrovskými finančními prostředky. Jenom jejich prostředky pro chod sebe samých,jsou závratné sumy.
Možná se i dočkáme, že v každé obci bude pobočka ZP, ale nebudou už peníze pro doktory ani pro nemocné.
Proto hýčkejme si svého bylinkáře a kováře (pokud už nevymřeli).
Cíl třetí, kde vzít peníze a nekrást?
Cest je nespočet, ale stát to zkouší zkratkou a jako loupežník obere s úsměvem každého pocestného, který mu vleze do cesty. Platit, platit, platit, zní ze všech světových stran, a ze všech institucí, které v tomto státě máme. Peníze „nesmrdí“, ale přesto v tomto státě něco smrdí,smrdí,smrdí……..!
Nejsme jako oni, znělo ze všech stran , a utahování opasků, bylo jenom utahování si z lidí.
Ti vyčůraní převlékli kabáty, a opasky vyměnili za šle. Je jen škoda, že se těm dobrodruhům už tenkrát neutáhly taky šle, ale kolem krku.
Dvacet let po revoluci se můžeme držet za nos, a stále cítíme ten smrad!
