V souvislosti se záměrem zřizovatele ve Valašském Meziříčí otevřít oddělené třídy pro děti romské a „ bílé", vyrojila se řada spekulací ohánějící se rasismem. Ptám se proč? Proč se hned za každým řešením objevuje slovo rasismus?
Všichni ti lidumilové nám vykládají, že děti by měly začínat na stejné startovní čáře. 99% „ bílých „ dětí, je dokonale připraveno začít školní docházku. Většinou jsou vybaveni dobře jazykově, zvládají základy matematiky, a mají osvojeny hygienické návyky. Bohužel, u většiny romských dětí toto schází, byť se o to různé instituce snaží je ke vstupu do školy připravit, když toho není schopna jejich rodina.
Podíváme- li se na to, že dva, tři zaostávající žáci brzdí ve výuce celou třídu, tak při počtu romských dětí se opravdu jeví jako nejschůdnější cesta mít oddělené třídy. Školní osnovy ženou výuku rychle dopředu, a vysvětlovat donekonečna čtyřem nechápajícím žákům učivo, to nebaví ani kantora, ani žáky, kteří zůstávají kvůli tomu pozadu. Zřejmě počet žáků v romské třídě nebude tak vysoký, takže se dá spíše volit individuálnější přístup. Co potom brání tomu, aby byli ti nejlepší kteří výuce stačí přeřazeni do normální třídy? Prostě neschopní nemohou bránit ve výuce schopným.
Bohužel neschopnost a nezájem rodičů naučit sebe a své děti jazyk ve kterém se vyučuje, je znevýhodňuje v chápání učiva. Názor rodičů, že: „ naše děti nejsou hloupé, oni jen pomaleji chápou" nemůže obstát.
Nesrovnávejme Vietnamce s Romy. Znám mnoho vietnamských rodin, které dávaly do českých rodin na hlídání své děti, aby se dokonale naučily český jazyk. Nedivme se proto, že někteří mladí Vietnamci mluví opravdu dokonalou češtinou, a vzdělání je jejich prioritou.
Tady přesně platí známé heslo, že „ když se nechce, je to horší než když se nemůže"!
