Jak dost často- nemohla jsem usnout.Nemám to ráda,protože mne pak v noci napadajírůzné myšlenky a tím je to pak horší.Zhodnotila jsem tady minulý den,dosavadní život,své manželství,to jakého mám synaa dostala jsem se,jak jinak ,na svoji zem, kterou mám moc ráda a divte senestydím se za to,že jsem Češka.
Nemohu se stydět,narodila jsem se tady a je dobře, že tady,.
Jasně,že bych chtěla,aby se lidé měli lépe,ale už pro to nic neudělám- roky přátelé,roky.
Už nejsem z těch, se kterými je počítáno v průzkumech- patřím jen do statistik-
ale nestěžuju si.
Hlava pořád myslí, psát mi taky jde,na čtení ještě vidím,tak co.
A tak trávím dost času tady na blogu a snažím se poučit se,dozvědět něco zajimavého,
znát názory lidí.A najednou mi, při čtení jednoho článku hlavou proběhne- de já vú- tohle
už bylo.Určitě.
"Ne tati, my jsme se učili, že Prahu osvobodila Rudá armáda- tak je to".
"Víš,Jirko, tátovi se to nějak popletlo- to víš byla válka při střílení se moc nepoznalo,
kdo je kdo"
řekla maminka na otcovo vyprávění o vlasovcích v Praze.
"Tohle ve škole neříkej"- obavu v jejím hlase jsem pochopila až později.
Neříkala jsem- protože pravdu měla paní učitelka.
" Tohle ve škole neříkej|" jsem slyšela u své známé a byl to pokyn pro jejho syna.
Co neměl říkat?
No jen pár věcí- nikdo nebyl bez práce/ i když ne všichi pracovali/,dnešní důchodci a
jejich předchůdci
budovali to, co bylo rozkradeno,že nejsou jen vyžírkové,
prostě takových pár věcí, které jsou pro naši generaci samozřejmou vzpomínkou.
Neříkej to.To by si paní učitelka mohla myslet,že jsem nějaký bývalí.....
Tohle určitě napadne některé z Vás- nechte toho- žádní bývalí.
A tak maminky kývají na to, co si dítě ze školy přinese v obavě,že by mohlo mít problémy.
Jejda.To už jsme zažili.
Měli jsme se špatně,nestálo to za nic-hrůza že jsme přežili.Tak dlouho se to bude říkat,
až to nakonec bude pravda.
Dobře,každý režim dusá dějiny do formy,kterou si vytvořil.
Dělali to minulí, současní, budou to dělat i budoucí.
Jen mi pořád nějak chybí ta svoboda.
Tři otázky v testu- co dělají poslanci,prezident a čím je tahle doba krásná.
Odpovědi 8 letého kluka/ za prezidenta Klause/:
Poslanci sedí a čtou si noviny a nedělají nic.Prezident krade tužky a lítá pořád někam
letadlem.Je to krásné tím, že můžeme říkat,co si myslíme.
" To nemůžeš takhle napsat, při hodnocení by mi to nevzali", vrátila učitelka test k přepracování.
Jo jo, zlatá svoboda.
Zlatá- můžu říkat co chci,ale nikdo mne neposlouchá.
Můžu protestovat proti komu chci-vzít si i na znamení nesouhlasu červené tričko
a zasvěcení budou vědět.
Jen mne tak napadlo- kolik ti protestující vědí opravdu co se děje,
kolik toho už udělali pro zem, kterou chtějí mít lepší a kde se jim nelíbí.
Nebylo by lepší jít za dětmi v ústavech, za svými rodiči, uklízet do útulku,někomu pomoci,
na někoho se usmát?
Šla bych na tu demonstraci,kdyby to šlo a poprosila ty křiklouny,aby šli domů.
Vím, že by to bylo marné i kdybych poprosila.
Dav se nedá ukočírovat.
Proč je lepší neklid a chaos ve splečnosti a z toho vznikající nenávisti a spory?
Že s něčím nesouhlasím? A moje názory prohrály? To se stává a moudrý člověk uzná porážku.
Jistě se zase najde diskutující,který prohlásí- obecné fráze,možná dostanu i nějaké
posměšné reakce- ale to mi nevadí.
Nejde o státnický projev,ale o uvažování, kterého jsem se dopustila a myšlenky,co mi létají hlavou.
A nakonec- máme svobodu slova.
