Smutno,tatíčku, smutno

Pročítám blogy a přiznám se- je mi smutno. Více či méně zamyšlení nad realitou dneška,událostmi, názory- ale jen málo těch mi zvedne koutky do úsměvu nebo jen pousmání. Že by ta realita byla jen černá?

Vím, že by asi muselo být založeno oddělení" Veselé blogy"- aby se  při nich člověk mohl alespoň uculit.

Já vím, holka, pohodové chvíle se asi kometovat nedají- pohoda je nekomentovatelná.Prostě je to pohoda.

Jen se tak zamýšlím.Když se chci dívat na televizi- na co mám tolik programů- když se mi nechce ani na jeden koukat.Nechci si zašpinit koberec od cákanců krve,které tečou z obrazovky- natož duši.

Nechci koumat, kolik ještě bude zastřelených a postřelených a kdo to udělal.

A tak si jdu raději sednout k tvoření pro radost anebo k počítači.Jenže- ouha.

Katastrofické zprávy,moudré či méně moudré úvahy a rady a pak zjistíte,že to taky není ke koukání.

Tady na blogu jsem četla slova" nejméně týden nebudu číst blogy"- pokud to není přesně.-tak se omlouvám.

Že bychom byli národ tragédů? To určitě ne a věřím, že kdybych se setkala s kýmkoliv z blogařů- dokázali bychom se smát až k prasknutí.

Že by ta realita byla jen černá? Určitě ne- jen se asi se štěstím a radostí hůře chodí na trh- nebo na veřejnost.

Ne že bych toužila číst o vynikajících pracovních výsledcích- jak to bylo dřív- ale chybějí mi pozitivní zprávy.

Abych měla radost z chytrých lidí, z radosti někoho druhého-občas se tu objeví,třeba i zkopírovala metodu někoho jiného- jak být rád na světě.

Určitě si řeknete- ženská bláznivá- my máme jiný starosti- a k těm se musíme vyjadřovat, musíme komentovat a radit.Nejsi ty na hlavu?

Zalez někam na ženskou diskuzi a tam se klidně veselte.Do alelujá.

To zrovna- mně se líbí tady.

Jen bych poprosila- usmívejte se- i tady.