že sem nepatřím. Nechci nikoho poučovat, nikoho soudit, nikomu nadávat. Po přečtení blogů jsem začala přemýšlet,proč se vlastně píšou blogy.
Potřebuji sdělit někomů své názory- většinou za ně dostanu vynadáno anebo jsem poučena,jak se má správně myslet- podle diskutujícího.
Chci si ulevit od nějaké nepříjemnosti a sdělit ji ostatním- pak se většinou setkám s pochopením a je mi líp.
Chci objasnit své chování,přemýšlení a postoje- dávám se naplno posměškům, dalším vysvětlováním ,jak je to špatně a mnoha zkopírovaným důkazům ze světa- jak je to špatně.
Napadne mne nějaká můza- kdovíjaká- stvořím verše- reakce málo nebo žádná.
Objeví se hodnotný, moudrý článek- hned se objeví pár „ Dědů Vševědů“, kteří to vědí líp.
Když už nic, tak je opravena gramatická chyba- alespoň něco.
Ale i to je diskuze.Pokud něco napíšu, musím počítat s tím, že čtenáři reagují.
Zdá se mi, že chybí tolerance k názorům druhých,ale i úcta k tomu,že bloger napsal svůj názor, strávil čas přemýšlením- podle jiných třeba špatným. Ale napsal.
Můžete se smát- úcta k práci,času strávenému u blogu.Co to tady vykládáš ?
Vždyť nemusí psát. Ano nemusí- ale pokud chce- je to činnost, i když někdy zábavná.
Fakt je, že by si mohl sednout ke kafi a koukat z okna.Někdy by to bylo lepší.
Nevážíme si sebe-tedy ani druhých- mne napadá, při čtení příspěvků v diskuzi.
Jestlipak někteří prudíci už stvořili alespoň jeden článek do blogu?Jen jeden by stačil.
Může Vám tahle úvaha připadat zbytečná, směšná.
Inspirovala mne k tomu Terezka Boehmová v jednom pořadu na nejmenovaném rádiu.
Díky sluníčko, bylo to výborné.
A já jsem optimista.
I přes všechno si myslím, že bude líp. I tady na blogu.
