Nechala jsem se inspirovat kočičí soutěží a proto zavzpomínám na své první ohromení z koťat.
Teď jsem dočetla rady pro chovatele koček a dozvěděla jsem se,že při kočičích dotecích si kočka vyměňuje s páníčkem pachy a tím pádem si ho značkuje-že je její.
Je mi to jasné-jsme jejich.
Označkovaní, známí-tudíž kočičí.
Připadám si jak kočičí máma-jen klapnu pusou-třeba naprázdno-Mates vyletí jak čert a hup.
Když je to naprázdno-dobře-ale jak se objeví jídlo-je konec.
Drápe se třeba na hlavu-hlavně aby se dostal k talíři. Může tam být cokoliv-suchá houska,maso,zelenina-cokoliv-jde mu o život.
Příprava jídla pro ně je složena z přinesení konzervy,sundání Matese ze sektorky,vzetí prázdných misek,sundání Matese ze sektorky,otevření konzervy,sundání Matese ze sektorky,vyndání masíčka,sundání Matese ze sektorky,naplnění misek,sundání Matese ze sektorky. Když jsou misky dole-skočí sám.
A teďsi představte-že vaříte.
Hlavní náplní je uhlídat,aby Máťa nesnědl všechno, co je k obědu potřeba.
Trošku jsem ho namíchla-přistrčila jsem mu krájenou cibuli. No to bylo-kýchl jak starý chlap a byl klid.
Ale jen na chvíli.
Takže se musely dát znovu dveře a kočky čekají za dveřmi-až se uvaří, až se najedí psi,až se najedí páni.
Nelíbí se jim to - to mňoukání to dokazuje. Ale musí se naučit pořádku- jinak budeme chodit jíst někam ven.
Naučit je trochu pořádku bude asi fuška-ale určitě to jde.A snad se Mates jednou zasytí a třeba i pohrdne jídlem.
Jen proto, že bude už najedený. Myslím , že tady bude dobře- zatím najedené nejsou.
A prý jsou kočky tiché.Kdo to řekl?
Ti naši koťáci jsou jak tajfun-dupání, prskání-berou sebou všechno, co je jim v cestě- kraválu jak v cirkuse.
Nebo to nejsou koťata,ale krakeni?
