a vlastně reaguji na příspěvek o socialismu- níže pode mnou.Protože jsem skleroza,nepamatuju si přesný název.
Ale dala jsem mu karmu a kdybych mohla- dám víc.
Po přečtení mnoha hodnocení a zaříkání se jsem nabyla dojmu- že co Čech - to disident.Skoro tak to vypadalo.
Vím, že to není pravda- že po sametové revoluci- se hlásili k disidentům, vězněným za soc. režimu i zloději- příklad mám ve svém okolí- jen jsme mu to nezbodli.
Souhlasím s panským kočím- o kterém byla zmínka- to nadšení nad vítězstvím- bylo málem infantilní.Proč?Situace byla tak složitá, že bývalé vedení bylo rádo,že jim vypadlo z ruky.Co s tím ? Tak ať si to vezme někdo jiný- my jsme rádi,že jsme rádi.A idioti ve vedení tomu napomáhali.
Marxistické učení o revoluci říká- příhodné podmínky pro revoluci jsou- vnější a vnitřní.
Vnější-situace vně státu spěje ke změnám- což bylo nadmíru jasné.
Vnitřní-nelze vládnout po staru- tedy nespokojenost mas- tenkrát se to tak říkalo- dosahuje vrcholu.Co si budeme povídat.
Takže- nejde to po našem,prát se nebudeme- tak si to vemte.Stejně nevíme co s tím.
Trošku jsem to zjednodušila- protože toho je víc.
Jsem vždycky soucitná - jak se mladí podivují nad naším " svatým " nadšením v minulém režimu- jak je možné,že jsi byl v Pionýru, v KSČ- bože-kde jste vzali rozum.
Láska k Sovětskému svazu- no vy jste byli padlí na hlavu.
Jenže bych měla dotaz.Vrátil se vám otec z koncentráku? Zachránili Vám Rusové život?Dokázali jste hodnotit že " Není Němec jako Němec"- protože i oni byli týráni , stejně jako otec?
Takže o čem?
Komunisté si upravovali dějiny k obrazu svému. Jasně- každý svoji minulost hodnotíme ze svého pohledu a vnucujeme ji druhým.
Nesouhlasím s tím, jenže objektivního pohledu se asi těžko dočkáme.
I teď nám různé " Ústavy" vysvětlují,jak to bylo a jedině tak.
Vážím si lidí, kteří pro svoje názory byli pronásledováni, šikanováni.
Já taková nebyla- ale nemám z toho mindrák.
Žili jsme, vychovávali děti a možná jsme byli tak hloupí, že jsme netoužili po supermarketech,ale stačila nám " sámoška".
Zase jsme ale měli plno přátel- v práci i v osobním životě.Měli jsme čas na děti, na jejich výchovu na jejich aktivity.
Bylo mezi lidmi víc účastenství a veselí.
Ne- nestýská se mi po minulém režimu- určitě se toho dočtu v příspěvcích- ale nevadí.
Jen bychom měli mít na paměti, že hodnotit musíme v reálném čase.I v podmínkách, kdy se události děly.
Taky se usmívám nad dobou, kdy ženy neměly volební právo- třeba- no kde žily? To si to nemohly vybojovat?
Jo vybojovaly-trošku pozdějc.
