Chalupy a chalupáři- kdo s námi bydlí

No- kdo asi - manžel, možná děti-řeknete si. Omyl,omyl. Když jste na chalupě, musíte si zvyknout na  pavouky a pavučiny,na vosy a včely, berušky a další brouky, mouchy velké jako letadlo, myši, lasičky a kuny, cizí kočky a kocoury a žáby-protože jsme u rybníka. Jo a taky ropuchu Máňu.

A se všemi byste měli vycházet po dobrém.

Moc mi to nejde.

Pavouky lze tolerovat chvíli- jenže pak jim udělám " leteckej den".

Koště,hadr a jedou z chalupy-jenže ne daleko.Když skončím, už si zase můžu sednout do pavučiny tam,kde jsem začala.

Jsou moc pracovití a občas chytnou i nějakou tu mouchu-ale kdyby měli chytit všechny-pavučina by se s nimi protrhla.

Tak co nadělám-prostě-občas - leteckej den.

Ta lítavá havěť- no přiletí-odletí.Jen berušky jsou nějaká trdla-zůstanou tam, kam spadnou a musí se vynášet.

Na mouchy jsme z počátku měli mucholapky-jenže ty byly pořád plné-věčně větrám a tak přišla na řadu chemie-ale reklamu jim dělat nebudu.Přijďte si na to sami-pomáhá.

Lasičky a kuny jsou v okolí a jedna z nich bydlí u nás v kůlně. A je to děsná zlodějka.

Naší fence krade balonky.Jak nechá balonek venku-hned je pryč.

A když jsme uklízeli kůlnu,našli jsme balonky pěkně na jednom místě - ale kuny přeci na vejcích nesedí?

No třeba se jí líbila barva nebo si řekla- až budou děti- kůňata-tak se to hodí.

Kočky k nám chodí na návštěvu-ve dne veřejně-v noci tajně.protože máme pejska-tak to ve dne nepřehánějí-ale v noci-to je candrbál.

Probrousí celou zahradu-podezírám je,že si v noci dělaj táborák a veselej se - kočky z celé vesnice.

Protože Bára ráno lítá a čuchá jak potrhlá  a štěká na celou vesnici- která jste tady byla ,oznámit a hned.

Jenže jsou to vesnické frajerky a ty na takové otázky povzneseně otočí ocáskem a jdou pryč.Co jim taková městská fiflena bude vykládat-ony tady byly dřív.Klidně odkráčí- jsou prostě mistři.

Jen jim říkám, že by taky bylo dobrý,chytit nějakou myš.Ještě jsem ani jednu kočku s myší neviděla.Buď je chytají v noci a hned je snědí-nebo čekají až jim jejich paničky donesou na talířek-a spíš bych věřila té druhé variantě.

No a myši-to je kapitola sama pro sebe.

Dlouhá léta tam měly myší ráj.   

Co ráj- nebe modroučký a duha nad nimi.

Majitelé jezdili tak dvakrát za rok- no to bylo bydleníčko.

Všude si udělaly cestičky,všude byly doma-jen ta špajzka chyběla.

Ta přišla s námi.Museli jsme se naučit dávat všechno pod pokličku- i do skříněk se dostaly-potvory vynalézavý.

Prostě dostaly se všude. Měly asi malinký schůdky i do patra- snědly piškoty  i nahoře.To byla paráda-špajzka byla a asi doufaly,že se tam hned tak neukážeme.

A tak si klidně chodily po předsíni,šly se podívat do obýváku,jak máme uklizeno-doufám,že mne mezi sebou nepomlouvaly.

Nikdy jsem nestačila vyskočit na stůl a ječet-mám už svoje roky- a taky-přeci jim nebudu dělat radost.

To zrovna-aby se pak chechtaly a popadaly se za bříška-nacpaná našimi piškoty-jaká jsem hysterka.

Snažila jsem se to zvládat v klidu-neřvat- naše fenka taky klidně spala.

A najednou ty myší návštěvy přestávaly a já si myslím,že jsem dokonce viděla myši s ranečkama- jak jdou jinam.

Ne že by odešly všechny-to určitě ne-ale ubyly.

Šel jim na nervy ten rámus,co tam děláme, muzika a televize-prostě asi chtěly vidět a slyšet jiný kanál.

No budeme doufat,že to jim i nám vydrží.

A pak je tady ropucha Máňa.

Málem mne ranila mrtvice,když jsem odstrčila kámen a byla tam.Skoro neviditelná- jako kus země-jenže hýbací.Takže to jsem ječela jak Viktorka u splavu a běžela pryč.

Ale zvykly jsme si na sebe.

Přestěhovala se do koutku,který jsem vytvořila-má tam kámen a kytičky -je ve stínu a vlhku a líbí se jí tam.

Pořád jí domlouvám,aby se dala pořádně do těch hnusných slimáků,kteří jsou po celé zahradě, jenže-je to málo.Jedna Máňa na tolik slimáků-to je přesila.

Ale jde to-vycházíme spolu.