Je to jako všude- chodí k Vám na návštěvu-zvaní i nezvaní. Když kupujete chalupu-říkáte si-užiju si klid, všichni mi můžou být uloupení-budu se tady hrabat v hlíně / a v chalupě/ a bude ticho a krásně.
Jenže-nevydržíte se nepochlubit-napřed příbuzným,pak přátelům a pak jen prohodíte někde-jedeme na chalupu a je to.
Tak k vám přijedou napřed příbuzní-aby to okoukli,pak přátelé aby to okoukli a pak další známí a málem i neznámí-prostě jedou jen tak okolo.
A vy z počátku dostáváte záchvaty,jakmile přibrzdí nějaké auto-protože máte v ruce hrábě nebo šroubovák, nebo pilu nebo sedíte někde nahoře a musíte slézt dolů.
Ale nepochlubit se-to nejde.
No tak tohle je ta chalupa-to víte-je na ní moc práce-ono to bude vypadat jinak-až to doděláme.
A přátelé a příbuzní pokyvují hlavou a ti co mají chalupu poradí a pochválí-vědí ,že se to má, aby chalupář nepropadl depresím.
Už vědí, že takové řeči jako - stačí pár plechovek barvy a bude jako nová- že je to nesmysl a že to říká člověk, který po letech pochopí, že barva není na plechovky, ale na metráky a že se všechno co chceš natřít-musí napřed opravit.
A souhlasí a souhlasí a chválí a chválí a radí a radí. To je setkání,které blaží srdíčko chalupáře-spřízněné duše si popovídají a člověk ví, že v tom není sám.
Pak se stane,že přijede návštěva a v " nadšení" nad vaší chalupou se málem poperou při vyčítání-kdo víc utrácí a kdyby tak neutrácel-tak by mohli mít chalupu taky.
No a pak se proud návštěv zastaví a jezdí jen opravdoví přátelé a máte klid a svatý pokoj.
No a pak začnete registrovat i návštěvy nezvané-ale nádherné a můžete na nich oči nechat.
Kousek od vás bydlí ondatra a to byste koukali,jak je šikovná-utrhne trs trávy,má ho v hubičce a šup pod vodu.Krásně potichu zajede pod vodu a vy víte,že si vystýlá pelíšek a bude tam mít měkoučko a příjemně.
A najednou se ozve rámus-jako by přijížděl kombajn-kdepak kombajn-hejno divokých kačen sedá na rybník.
Asi se cestou nemohly dohodnout,jestli je to správný rybník, nebo kdo má sednout na vodu první nebo co-ale jak sednou-je klid.Jen šplouchání vody a občas nějaký zvuk jejich řeči se ozve- a je ticho.Jen tak pozobávají,šplouchají a je všechno v pořádku.
A když jdete ráno-brzy ráno s pejskem-uvidíte-ale jen na chvíli-sedět u vrby volavku.Štíhlá,krásná - rychle se zvedne,zamává křídly a vznese se do vzduchu.Nádherně, klidně a vznosně odletí-co kdyby.Marně říkáte-holka,nelítej-zůstaň tady-my ti nic neuděláme- má svůj rozum.Asi ví svoje.
A pak labutě.Ty jsou na rybníku vidět hned.Byly tam i s malým labuťáčkem.Táta hlídá, máma s mrňouskem brousí po rybníku.A vy mažete pro krmení-to bude radost.Raději si ale necháte otevřenou branku-co kdyby se mamča namíchla-tak uteču.
A tak se stane,že jak se přiblížíte k brance,labutě-jakoby náhodou- zrovna jedou okolo.Vůbec nejedou za vámi-to ani náhodou- prostě to tak vyšlo.A trošku potřebují na břeh-jsou umáchané-tak zrovna u branky vylezou.A vy se můžete radostí-ale jen potichu- zbláznit-hele,ony mne poznaly a jedou si pro jídlo.
Ale jsou veliké a vzbuzují respekt a tak se na ně chodíte dívat a připadáte si jako král.
A pak je najedou rybník prázdný- odletěly.A vám je smutno- nějak jste si na ně zvykli-ale určitě se ten malej naučil lítat a je jim někde tam daleko dobře.
Jen aby zase přiletěly na návštěvu.
