Tuhle otázku slyší každý chalupář,jakmile se dá do nějaké práce-ať drží v ruce kladivo,nebo kýchá, nebo zahradničí-copak to děláte?
Ne takové-co to děláte ?!
Nebo - no nazdar !!
Ale prostě přátelské a zvědavé-copak to děláte?
A vy odpovídáte-i když zrovna držíte střechu hlavou a máte plnou pusu hřebíků nebo visíte na stromě a nemůžete dolů-ale v tu chvíli děláte,že je to správně a že to tak má bejt.
A protože ta vrata musí dolů-tak se přestříhají silné dráty-panenko skákavá-holka,pojď se podívat.
Ta jedna půlka visí na velikým,vypadlým pantu a ta druhá jen tak stojí-jejda-to spadne a bude to děsněj průšvih- no je tohleto možný ?
A sousedi se zastavují a ptají se a vy máte chuť vyvěsit plakát-bouraj se vrata.
Jenže není čas-už to padá.
Holka utíkej zastavovat auta nebo jestli to na nějaký spadne-tak mu tu chalupu budeme muset věnovat jako náhradu.
A holka zastavuje auta a vysvětluje.
Nikdo nenadává-řidiči zvědavě sledují naklánějící se dřevěnou stěnu- rána jak z děla a už to leží na silnici.Někteří dokonce vylezou se dívat na toho mužskýho, který s kladivem a sekyrou mlátí na silnici do všeho,co je ze dřeva.
Honem všechno uklidit na stranu, pustit auta a honem se jde na druhou půlku- matko milostivá-to padá samo.
A taky jo.
Bác a je to na zemi-ta druhá spadla líp-ale je z ní plno třísek- honem to uklidit nebo si někdo píchne gumu nebo něco jinýho-honem.
A sousedům vysvětlujete, že to muselo dolů-no představte si, že by to spadlo na dítě nebo na psa,nebo na kočku nebo na někoho, kdo by šel kolem.
A všichni souhlasí- no jasně- no viděli jste,jak to drželo-to muselo spadnout- no to byla klika, že to nespadlo třeba na dítě nebo na psa nebo na kočku nebo na někoho, kdo by šel kolem.
No tak to máme z krku-ale co s tím ?
Přeci tady nenecháme takovou díru- chceme tam mít auto a plno krámů-to by nám to tady dlouho nevydrželo.
Snížíme zezhora vjezd-dám tam prkna a pak uděláme vrata.Ale nižší a nový.
A ta vaše vymyslí, že na konci prken budou obloučky-já si je vyřežu a ty to přibiješ-to bude hezký.
Ta vaše si totiž ráda zkouší řemeslničit- no pro mně za mně si tam třeba udělej dírky. Ale jestli to budu muset předělávat-tak se těš.
No ale víš,že je to pěkný?Ty obloučky vypadaj dobře-dělá to takovej pěknej vjezd-to jsi dobře vymyslela.
A jasně, že jde okolo soused, chvilku kouká a pak se zeptá-cože to děláte.
No-vjezd do garáže-co jinýho.
V duchu vás napadá-dáme sem červenej sametovej hadr a budeme tu hrát loutkový dííívadlo-ty Joudo.Co jinýho,než vjezd. To je přece jasně vidět.
Soused soustrastně pokývá- jo to bude práce a jak to uděláte s otevíráním-dyk to máte do kopce.
S lehkým a shovívavým úsměvem mu vysvětlíte,že sem přijdou skládací vrata / ty budete dělat taky sám- no to jsem zvědavej-jak to zmáknu/.
Soused se chytí za hlavu - já jsem vůl.že jsem na to nepřišel,já sekal silnici,dřel jak dromedár- no vy jste teda.... no to je nápad-že já na to nepřišel- no teda.
A vy si jdete odpočinout,protože padáte na ústa a ještě nemáte ta vrata domyšlená, ale už je to venku.
No a nakonec se všechno povede,vrata se stanou všední záležitostí jak pro vás,tak pro sousedy a vy jdete dělat něco jiného.
A zase slyšíte-copak to děláte?
To nic není,to bude hned
Kolikrát tohle chalupář slyší- vlastně skoro pořád-to bude hned.
Jasně-to víš že jo, a ještě u toho budu mít jednu ruku v kapse a druhou budu držet buchtu,kterou jsi mi slíbila.A pořád nic.
Strhneme ten umakart-to bude hned-řekne ta vaše.
A vy máte chuť utéci incomunicado někam do pralesa,protože víte,že to bude hned-tedy ten sajrajt na vaší hlavě.
A taky jo-vezmete za roh a už se to na Vás sype-prach,špína,staré noviny- no alespoň si počteme-říkáte si jen proto, abyste nevzal kladivo a nehnal tu vaši k Neumětelům.
Jenže-to by nešlo-protože stojí jak Lotova žena a s úžasem zírá-jak jste zlikvidoval v malém okamžiku celou místnost.
No vidíš - je to hned - máte chuť říci-ale je Vám té zhroucené ženské líto a tak ji začnete utěšovat-neboj,to bude hned.
Jen se zamete,vysmejčí ,vynese nejmíň náklaďák špíny a je to.
No a hele-noviny z roku 1966-copak se dělo v té době,kdy jsme byli krásně mladí-no koukej-přijela nějaká delegace- to je nějakýho líbání na všechny tváře.
No a koukej-zase splnili plán- to byli šikulové,že u toho měli hned novináře.
A taky-černá kronika ještě není-asi se nic nedělo.Tak jdeme dělat.
Přijede milovaný syneček-teda-chlap jak lusk a jako hora a protože to umí- tak začne obkládat strop-krásně,bez kazu,nádherně-protože je to vaše dítě a nejšikovnější ze všech na světě.
A je tu bílý ,krásný,hladký strop- to se nám tu rozsvítilo holka-to koukáš,co ?
Já ti říkal,že to sundáme- a ty nééé-chtěla jsi počkat.
Zapomenete,že jste ji chtěl hnát někam daleko-je to hotové a skoro hned-tedy pár dní-no- skoro hned.
A tak je to pořád-to bude hned- a vy začínáte být alergický na to slovo-protože víte-že to hned se urodí v hlavě vaší ženy a vám nezbyde nic jiného, než zavzdychat,sebrat odvahu a pustit se do stavění zdi, malování, natírání, oprav dřeva a zdí,stěhování,přenášení,vrtání dír a sádrování dír,vyrábění zábradlí,opravy schodů a pak taky do pokládání dlaždic.
A to proto-že ta vaše obdivně kouká, jak vám to jde a vzdychá,jako když máte první rande-ty jsi tak šikovnej.
Tak se dáte i do dlaždic-sakra-to se ale blbě řeže-já to měl namočit-jestli to takhle půjde dál-tak budu dělat podlahu z mozaiky.
A snažíte se položit ty dlaždice rovně a vodorovně a matláte se s tím a klejete-jako co ? No jako dlaždič.
Najednou zjistíte-že jsou rovně a vodorovně,řezání vám jde taky líp-škoda,že tu není ta moje-ta by koukala.
Ale musel jsem jí nechat doma,protože by mi ťapala po dlaždicích a já bych ji musel někde zamknout-nejlíp v kuchyni-jo to je dobrej nápad.Ale však přijede.
Celý den lezete po kolenou,z prachu dlaždic jste bílý jak mlynář.Došel byste si pro pivo do krámu-ale musel byste lézt po kolenou-protože jak to vypadá-už se nikdy nezvednu.
Ale zvednete a tak jak jste-jdete do krámu.
Tam se zeptají-copak to děláte-vy jim vylíčíte,že dlaždice-čert aby to vzal-to si vymyslela ta moje.
A ženské vám padají k nohám-jak jste šikovný- kdepak ten můj-ten to neumí.
Chlapi vás chvilku nemají rádi-protože to vypadá,že budou muset lepit doma dlaždice.
Pak přijede ta vaše plánovačka-tedy žena a s úžasem stojí ve dveřích a kouká na dlažbu.
No to je paráda-já věděla,že to dokážeš-to je krása.
Podrbete se na kolenou-byla to dřina-ale šlo to.A hned byste si nejraději ukousl jazyk-protože určitě za chvíli přijde to známé:
To nic není-to bude hned.
