Chalupy a chalupáři 1

Odhodlávala jsem se psát o chalupářích a jejich koníčku.Ale-třeba by mi někdo přišel natlouct- tak je o nás a naší chalupě.Třeba se poznáte-třeba se pobavíte- obojí mne potěší. Inspirovala mne knížka F.Nepila a zjistila jsem,že se o tomhle koníčku dá psát jen s lehkostí a humorem- jinak by s tím člověk seknul. Promiňte pane Nepile- jinak to neumím.

Bylo- nebylo.

Za sedmerými horami, za sedmerými lesy stála jedna chaloupka.

Žil v ní kovář se svou rodinou,koval všechno možné - od podkov k sekyrám a vedlo se mu dobře.

Jenže potom přišla bouřka v podobě zlých lidí a kovář se musel odstěhovat- daleko.

A chaloupka osiřela.

A jak tak byla sama- začaly jí taky smutnět okénka a nakonec už je ani neměla, tašky jí padaly ze střechy a vypadalo to, že už ani nebude.

Po té bouřce ale lidi přišli na to, že potřebují cestáře- jenže-kam ho dát, když v té vesnici toho moc není?

A tak chaloupku opravili- jenže kovárna byla už zbouraná úplně- na co taky kovárna- když budeme mít traktory co jezděj samy- řekli si lidi.

Tak se do chaloupky nastěhoval cestář- prý měl zlou ženskou a byla to prý děsná drbna a špína- ale to se povídá.

No a pak šel do důchodu a chaloupku koupili Pražáci- na víkendy.To se nosilo.

Nebojte starali se o ni- ale jen někdy-když přijeli.

Jenže-lidičky-pohromy nechoděj po horách,  ale po lidech- přestali se mít rádi,přestali jezdit na chaloupku a tak je napadlo ji prodat.

A víte jak to dopadlo ?

No- koupili jsme ji- jak jinak.

A zítra budu pokračovat.