Z očkování se v podstatě stala past, jestliže se postupuje se podle strategie: 1/ “Očkování na některé mutace nemusí fungovat”. 2/ “ Čím menší výskyt viru tím méně mutací”.
ad1/ vede navíc k perpetu mobile na opakované očkování.
ad2/ Jisté je jen to, že k mutaci nedochází v případě, že se virus v populaci vůbec nevyskytuje. Skutečně ale lze uplatňovat lineární schéma, že např. 10x větší výskyt viru bude znamenat např. 10x více mutací?
1+2 = Výsledek: kvůli účinnosti očkování je nutné lidi neustále izolovat, aby prý nevznikaly nebezpečné mutace. Jenže samotné mutace zpravidla škodlivější nejsou. Varování před nebezpečnými mutacemi vyjadřují v detailu velkou neurčitost. Tedy jsou spíše na úrovni dohadů. Aby situace vypadala vážně, používá se výraz “agresivní” mutace, ale toto drsné slovo vyjadřuje jen větší nakažlivost, nikoliv větší virulenci ( tedy škodlivost). Takže škodlivost tkví hlavně v možném snižení účinnosti očkování.
Vloni se mutace spíše považovaly za proces, který povede spíše k větší neškodnosti koronaviru. Není pochyb, že k mutacím docházelo od samého počátku. Avšak toto téma se v plné míře objevilo až v prosinci a vedlo k totální izolaci Spojeného Království přestože se v UK nic dramatického nedělo. Ve stejnou dobu bylo u nás (zatím jen pomocným) argumentem pozavírat u nás během prosince vše, co se po dlouhém oddalování krátce předtím otevřelo. V prvních měsících roku se mutace staly už hlavním argumentem dalšího škrcení, neboť od počátku ledna už většina nárustů počtu pozitivně testovaných beztak souvisela jen s růstem počtu testů provedených za den.
https://ourworldindata.org/covid-cases?country=CZE Přepnout na počty testů a od ledna má křivka téměř přesně protichůdný chod a vzájemnou kompenzaci je možno sledovat přepnutím na parametr "tests per confimed case", který je od 1. ledna stabilní případně rostoucí.
