Země, kde se málo testuje, což vede k nižším číslům, mnozí automaticky považují za země ménší mírou nákazy. Do jaké míry je vhodné tato čísla korigovat pro srovnávání s dalšími zeměmí?
Pod tímto článkem o zhoršování situaci v Polsku https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/koronavirus-nakaza-pandemie-nemoc-covid-19-polsko.A210317_122745_zahranicni_dtt dostal velmi kladné hodnocení i názor "Až budou mít denně +50.ooo, tak se nám začnou přibližovat." . Přispěvatel i hodnotitelé sice správně reflektují, kolikrát více má Polsko obyvatel, ale ignorují výrazně nižší míru testování v Polsku. V přepočtu na milion obyvatel polaci nyní testují 7x méně než my.
Prosím čtenáře o názor, kolikanásobně 7x nižší počty testů uměle snižuje denní počty pozitivně testovaných v Polsku oproti ČR. Berte potaz, že obě země jsou v situaci, kdy evidentně naprostá většina existujících případů je naprosto mimo jakoukoliv trasovací kontrolu. V takovém případě by mohlo zdvojnásobení počtu testu vést klidně i k dvounásobnému počtu zachycených případů. To je samozřejmě velmi krajní hypotéza. Osobně odhaduju, že v této situaci by 7x více testů přineslo Polsku nejméně 3,5 x více případů. (v takovém případě nás tedy polsko už dávno v zamoření předběhlo). Ale spíše ten násobek bude ještě vyšší, neboť naše metodika s AG testy uměle počty navyšuje. Ledaže by v Polsku byla z racionálně úspornýchch důvodů byla vysoká efektivita zjištění pozitivity-například za situace, kdy by testovali pouze lidi s výraznými příznaky a neměli strategii nahánění bezpříznakových kontaktů. Což se nedá vyloučit. (i tyto rouzdílnosti strategií jsou téma do diskuze)
Denní počet nově pozitivních na milion obyvatel a na celkový počet testů přece především ukazuje stav "zamořenosti" dané země v kombinaci s metodikou vychytávání případů. Samozřejmě toto platí v našich středoevropských promořovacích podmínkách, a neplatí pro země s nízkou nákazou, kde se už projevuje výhradně jen metodika: efektivně trasují a vychytávají ojedinělá ložiska.
