Pražáci, zpomalte!

Proudící davy na vlakovém nádraží, rychle jedoucí eskalátory, na kterých vás z levé strany předbíhají osmdesátníci, vysoké zrychlení metra, brzdící tramvaje, 5 vteřin zelené na přechodu pro chodce, rychle se rozjíždějící auta – silné stroje s něžnými ženami.

A co teprve ráno s kávou, plechovkou koly nebo energy drinkem. Rovnost žen s muži, starých s mladými – všichni jdou do dveří především rychle – žádná etiketa, žádné – dáma má přednost – to člověk skoro až dostane facku.

A co teprve McDonald, KFC, Burger King? Tam jste jen čísla a prodavači stroje – 10 jich vedle sebe namačkaných – nestihnou pozdravit, dívat se do očí. Krysí závod, běh za penězi, jejichž hodnotu většina nikdy nepozná. Žádný oční kontakt – na to přece není čas!

Ano, takto jsem já nyní poznal naši Prahu na mém třídenním pobytu v hlavním městě. V našem středně velkém Frýdku-Místku obvykle chodím dvakrát rychleji než ostatní, ale ti lidi v Praze tam spěchali ještě třikrát rychleji než já.

Není divu, že tam lidé nemají čas řešit nefunkční služby, že to tam ovládá mafie, že se Praha stala bordelem a kasínem světa. Nemají si ani kdy uvědomit, že už jsou pouhé prázdné stroje, pouze objekty konzumu. Oni jen produkují za pomocí virtuálních peněz další virtuální peníze, aby to mohli zítra dělat zase znovu.

Všechno tam svítí, je tam plno lidí, je tam spousta peněz, ale je tam strašně prázdno. Je tam lidstvo, ale chybí tam člověk. Je to jako dobrovolná falešná totalita, brutální boj o přežití – ale už ne o žití.

Mám pro to slabost a vždy se mi to líbilo, ale člověk se tam hodně zamýšlí, jestli raději nedat přednost kvalitě před kvantitou a nejít raději někde na moravský venkov.

A ještě jedna moje narážka na odlehčenou z Ostravska: Kdybyste mluvili trošku rychleji, nemuseli byste všude tolik spěchat :-).