Hrábě. Nástroj nevyzpytatelný, záludný. Nikdy si nemůžete být jisti, kdy na vás ze zálohy zaútočí. Kráčíte vstříc lehkému vánku babího léta, očima navrch hlavy hledíc na krásy podzimu, když vtom… výkřik, malé opáčko slovníku hrubých slov, ruka k čelu letí a všechna ta nádherná atmosféra, emoce jsou, stručně řečeno, v tahu. Kdo to byl?! Viník leží poblíž a zákeřně se šklebí – zase ty hrábě.
Jak se kochat a nezabít se? Kdysi dávno nad tímto palčivým zádrhelem vyzrál můj táta. Pokud máte zájem, můžete se inspirovat. Nesmím však zapomenout předeslat, že výsledky této procedury mohou být různorodé – buď se napříště vyhnete hrábím obloukem, nebo vaše čelo bude do konce života krášlit boule.
Bylo krásné podzimní odpoledne a můj tatínek si usmyslel, že mi dá lekci praktičnosti (které dnes opravdu postrádám). Vzal si hrábě a oznámil mi, že mě naučí nešlapat na hrábě. Šel na to velmi fikaně – mým úkolem bylo šlapat na hrábě. A tak jsem šlapala a šlapala. Vždy je jistil, takže mi nic nehrozilo.
To mě však brzy omrzelo, a jakožto osoba tvrdohlavá jsem zatvrzele trvala na tom, že už to umím a zvládnu to sama. Chvíli jsme se spolu tak přeli, až nakonec povolil. Konečně!
Celá rozjařená a plná odhodlání jsem se postavila k hrábím a nastala ona úžasná chvíle. Obřadně jsem pozvedla nohu a vší silou jsem dupla na hrábě. Nádherný to okamžik! …avšak s poněkud trapným zakončením.
,,AAAUUU!‘‘
Zatmělo se mi před očima. Hlava jako kdyby se měla rozskočit.
Ihned poté se jako požární siréna spustil pláč.
,,Proč jsi to nechytal?!‘‘
S brekem běžím pryč.
Opona.
Na závěr lze pouze dodat, že tatínek, šelma mazaná, předem věděl, co se stane, a chtěl ty hrábě chytit, avšak nepovedlo se. Při pohledu na mou obrovskou bouli ovšem dostal záchvat smíchu. Aspoň někdo z toho měl psinu.
Ano, takže pokud chcete ať už sebe, manželku, či své ratolesti naučit (ne)šlapat na hrábě, máte jedinečnou příležitost. Stojí to za to, i když výsledky nejsou vždy jisté...
PS: Hrábě = mocná zbraň každého zahradníka
