Krajské volby 2012: Třetí v pořadí, nebo neprávem opomíjené?

Mediální scéna žije v posledních dnech především prezidentskými volbami. Těm po podepsání zákona o přímé volbě prezidenta tím současným Václavem Klausem nestojí již nic v cestě. Tak trochu v ústraní zájmu médií však stojí krajské volby, které proběhnou letos v říjnu společně s volbami jedné třetiny senátorů.

Bitva o prezidentské křeslo po Václavu Klausovi a Václavu Havlovi bude pro běžného občana atraktivní především kvůli možnosti rozhodnout o hlavě státu poprvé v historii České republiky přímo ve volebních místnostech. Senátní volby jsou v hledáčku médií zase kvůli výrazným kandidujícím osobnostem - ať již jde např. o herce a obhajujícího senátora Tomáše Töpfera či o bývalého šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka.
Jak volba nového prezidenta, tak obměna třetiny senátorů sice bez pochyb ovlivní na další roky život českého občana, otázkou zůstává, jak velkou měrou. Prezident, formálně nejvýše postavený člen exekutivy, má v naší parlamentní demokracii jen omezené rozhodovací pravomoci. Hlavní složkou výkonné moci se tak logicky stává premiér a vláda.
Snižování významu prezidenta v demokratickém zřízení není na pořadu dne, jeho role je však na domácím poli spíše usmiřovací a komentátorská, na zahraniční úrovni pak převážně reprezentativní. Život běžného občana ČR by tak jméno hradního pána nemělo vzrušovat tolik jako v případě zvolených zástupců v senátních a krajských volbách.
Zatímco po volbách do Poslanecké sněmovny před dvěma lety těžily z počtu odevzdaných hlasů středopravicové strany, jež se i po nesčetných půtkách a rozporech uvnitř i vně koalice stále drží u moci, po těch do Senátu v témže roce de facto ovládli horní komoru sociální demokraté s počtem 41 senátorů z celkových 81. Návrhy zákonů schvalované pravostředou Sněmovnou tak měli cestu levicovým Senátem značně ztíženou a protahování legislativního procesu bylo na denním pořádku.
V létě 2012 ovšem ze Senátorského klubu ČSSD oznámili odchod z různých důvodů Jiřina Rippelová a Vladimír Dryml, čímž faktická převaha sociálních demokratů alespoň do října 2012 skončila. Podzimní volby sice budou ostrou bitvou o převahu v Senátu, ta největší pro většinu republiky ovšem přichází společně s krajskými volbami.
Vyjádření nedůvěry vládě, nebo krajským radám?
Sociální demokraté budou obhajovat hejtmanské posty ve čtrnácti ze třinácti krajů České republiky (hl. m. Praha volilo své zastupitele v komunálních volbách 2010). V krajských volbách v roce 2008 ČSSD drtivě zvítězila a s celkovým ziskem 35,85 % hlasů nechali druhé občanské demokraty (23,57 % hlasů) daleko za sebou.
Krajské vlády složené s převahou sociálních demokratů se zástupci dalších politických stran (mj. i KSČM, jejíž zástupci se poprvé od roku 1989 dostali k moci na krajské úrovni) určovaly krajům po čtyři léta směr a mj. čerpaly milionové dotace z EU skrze regionální operační programy (ROP), v jejichž výborech s rozhodovacím právem seděli především krajští radní a zastupitelé vládnoucích stran.
Není zcela nezbytné připomínat problémové čerpání evropských dotací z ROP Severozápad, Střední Čechy a nyní možná i Severovýchod, je ale dobré si uvědomit, že tento přísun peněz krajům výrazně usnadnil např. budování dopravní infrastruktury či opravy komunikací a veřejně prospěšných budov a dalších objektů. Jde o výrazná, na první pohled viditelná rozhodnutí krajského vedení, u kterých nesmí být sebemenších pochyb o původu financí, schvalovacím procesu a dalších následujících operacích až do samé realizace projektu.
Rozhodně proto není o nic méně důležité, kdo sedí v Praze v Parlamentu, jako právě to, kdo sedí v krajských radách. Radní s (ne)znalostí problematiky regionu mohou v důsledku ovlivnit život tamějších občanů mnohem více než poslanci a senátoři, kteří republiku řídí pouze na centrální úrovni a ze svých lavic nebudou schvalovat kupř. modernizaci některé z regionálních nemocnic.
Sociální demokracii se bude těžce obhajovat vítězství ve 13 krajích, zejména pak po nedávné Rathově kauze a problémy s eurodotacemi. Na druhou stranu chtějí sociální demokraté krajské volby pojmout jako referendum o vládě, která momentálně nemá přílišnou důvěru veřejnosti a to jim současně s nynější vrtkavou vládní většinou dává do ruky účinné zbraně. Před čtyřmi lety se jim to povedlo. ČSSD tehdy umně využila nepopulární zavedení poplatků ve zdravotnictví a krajské volby se již tehdy staly jakýmsi lidovým vyjádřením nedůvěry vládě Mirka Topolánka. Budou sociální demokraté znovu úspěšní, podaří se ODS zlomit oranžové prokletí či dostanou šanci menší strany? Zbývají poslední měsíce.

Vojtěch Marek