Ekolog nebo ohleduplný hospodář

Požár v Českém Švýcarsku je dávno uhašen. Kůrovcová kalamita na Vysočině pomalu slábne. Velkou chybou by bylo na tyto tragédie zapomenout, protože obě události způsobili lidé. Především ti lidé, kteří se mají o přírodu starat.

Národní park není laboratoř a hračka aktivistů

Vypálené okolí cesty z Hřenska na Mezní louku

   Dnes již bývalý ředitel Národního parku (NP) České Švýcarsko na začátku požáru v jednom z rozhovorů přiznal, že chtěl nechat oheň vyhořet na místě, kde vznikl a tam prý chtěli zkoumat, jak si příroda poradí s obnovou po požáru.

Stačí se projít nebo projet po regionu od Hřenska až po Rumburk a bude vám jasné, že v takovém terénu, s takovým množstvím turistů, s takovým množstvím kůrovcového dřeva snadno vznikne požár. Někdy i na větší ploše a pokud se proti němu již na samém počátku dostatečně rychle nezasáhne, tak se ten požár může vymknout kontrole. To se také stalo. Například roku 2006 v okolí Havraního vrchu nedaleko Jetřichovic. Tam tehdy shořelo 14ha lesa a hasiči s požárem bojovali víc jak dva týdny.

Ekologové následně nechali okolí Havraního vrchu bez zásahu a chtěli tam sledovat,  jak si příroda sama poradí. Jenže 15 let po požáru rostou na vrchu hlavně břízy, osiky a další především plevelné/ náletové rostliny. Jedna přírodní laboratoř už v NP České Švýcarsko byla a je v ní jasně vidět, že bezzásahová obnova lesa probíhá hodně pozvolna.

Pokud chtěl bývalý pan ředitel NP a jeho eko-parta zkoumat vypálenou přírodu, vypálený les, tak měli úžasnou možnost v okolí Havraního vrchu. Navíc shodou okolností přibližně ve stejné době jako požár okolo Havraního vrchu, tak zasáhl Šumavu orkán Kyrill.

   Na Šumavě, v okolí Poledníku vytvořil tehdejší ředitel NP Šumava na mnoha desítkách hektarů další laboratoř , kde leží polámané stromy, které byly líhní kůrovce a na tomto území si má příroda poradit také sama. Na podzim roku 2022 tam stály staré uschlé kmeny a nízký podrost.

   ČR je hodně malá země na to, aby si každý ředitel NP nebo CHKO vytvářel vlastní laborku a dělal vlastní výzkum toho, jak rychle se dokáže příroda zotavit po zásahu člověka. Lepší pro státní pokladnu, pro turisty i místní obyvatele by bylo pokud by se před vytvářením bezzásahových laboratoří Bursíci, Bendové, Krejčí nebo jiní nejdříve domluvili mezi sebou a s obyvateli v dotčených oblastech a vyměňovali si dobré i špatné zkušenosti.

   Například NP Šumava má na Prášilech a ve Stožci svojí vlastní jednotku “podnikových” hasičů, která úzce spolupracuje s dobrovolnými hasiči i s IZS. To by mohla být pro příště inspirace ze Šumavy pro vedení NP České Švýcarsko. Místo pokusů vytvořit si na spáleništi laboratoř nebo pokusů se kamarádit s kůrovcem, tak si vychovat vlastní jednotku hasičů s specializací na skalnatý terén a specifika NP České Švýcarsko. A nemusí se jednat jen o hasiče, ale například o stádo koní určených pro vyvážení dřeva, atd., atd.

Kůrovec i požár jsou nebezpečí pro les, pro přírodu

   Pouze úplného hlupáka napadne jít si hrát s zápalkami na seník. Pouze bezohledný člověk a hlupák chodí s otevřenou tuberkulózou mezi jiné lidi. Tyto dva příklady jsou všem lidem jasné. Prostě máme se chovat tak, abychom nezpůsobovali svým jednáním okolí škodu a pokud máme nějakou vážnou a přenosnou nemoc, tak se máme chovat tak, abych nemocí neohrožoval své okolí. Takové jednání je všem srozumitelné. Tak a teď si místo seníku dosaďte NP / CHKO a místo tuberkulózy například kůrovce.

   Příroda není hračka party ekologů. Příroda, i když je to třeba Národní park nebo Chráněná krajinná oblast, tak to není majetek ředitele NP/ CHKO, ministra životního prostředí a oni tam nemohou dělat své naivní pokusy a je jedno jestli je to zrovna pokus se kamarádit s kůrovcem nebo poručit ohni.

   K přírodě bychom se všichni měli chovat tak, abychom jí našim dětem předali ve stejném nebo dokonce lepším stavu než nám ji předali naši předci. Spousta lidí se tak skutečně chová. Bohužel vedle velké spousty slušných a pracovitých ochránců přírody jsou zde stále křiklouni, kteří se za ekologií a přírodou pouze schovávají. Své nedostatečné znalosti a neschopnost pochopit souvislosti mezi dnešní událostí a zítřejším / budoucím problémem schovávají za fráze o globálním oteplování, o ochraně ohrožených rostlin nebo zvířat.

   Výsledek vidíme okolo sebe. České Švýcarsko mezi Hřenskem a Mezní Loukou vypadá jako krajina z hororu. Nemá smysl se radovat z několika rostlinek, které ve vlhku škarpy u silnice na Mezní louku přežily ohromný žár. Bez pomoci člověka to bude mezi Hřenskem a Mezní Loukou i za mnoho let vypadat podobně jako u Havraního vrchu, tedy břízy, osiky a někde maliní nebo keře ostružin. Tedy rozhodně ne místo zajímavé pro turisty ani pro lesní zvěř.

   Výsledky toho, jak se ekologové zkoušeli kamarádit s kůrovcem, vidíme na mnoha místech po České republice.

   Rozsah plochy zasažené požárem se nechá výrazně omezit včasným nasazením dostatečného množství sil a prostředků, protože požár je živel, který nevyjednává, nediskutuje, nepoužívá standardizované postupy.

Podobně i rozsah lesů zasažených kůrovcem se nechá na počátku velmi výrazně omezit nekompromisním zásahem proti zasaženým stromům, podobně jako to dělali naši předci. My dnes máme výkonnější techniku a organizační schopnosti, přesto jsme ve výsledku souboj s požárem i s kůrovcem prohráli.

   Důvod je jednoduchý - požár ani kůrovec neznají hranice NP nebo CHKO. V době, kdy se ekologičtí aktivisté dohadovali s hasiči, tak požár nabíral na síle. Podobně to bylo před cca 15 lety s kůrovcem, který právě v NP měl své líhně ( je jedno jestli to byl NP Šumava okolo Poledníku, NP České Švýcarsko nad Hřenskem nebo jiné CHKO). Bezzásahové oblasti NP/CHKO byly místem ,odkud se škůdce rozšířil do širokého okolí.

   Poučení je jednoduché. Jak v případě lesního požáru, tak i v případě napadení lesa kůrovcem musejí jít eko-aktivistické řeči stranou. V ten okamžik je potřeba vyřešit problém, který ohrožuje konkrétní NP/ CHKO, ale jak ukázal kůrovec i požár, tak je ohrožena i oblast mimo NP/CHKO. Eko-aktivisté budou asi určitě namítat, že rychlé a rázné nasazení požární techniky může ohrozit nějakého broučka nebo rostlinku. Ano, to je pravda. Jak to vypadá když se s nasazením otálí je vidět mezi Hřenskem a Mezní loukou. Podobné je to s  kůrovcem. Pokud je les napadený kůrovcem a najednou je třeba pokácet několik hektarů lesa, následně stromy odvětvit a vyvést z lesa, tak to nejde bez pošlapání, nebo rozježdění lesních cest. Co je pro budoucnost konkrétního místa, ale i přilehlé oblasti lepší rozjezdit několik lesních cest nebo nechat kůrovce, aby se dál šířil a napadal další a další lesy??

    I při správě Národních parků, Chráněných krajinných oblastí se musí začít přemýšlet jako hospodář, kterému svěřené území nepatří, ale má je jen půjčené s úkolem se o ně starat a zvelebovat je. S odstupem let je pro pověst ekologie a ekologů smutné vidět výsledky jejich jednostranně zaměřeného pohledu.

   Lidé v sousedství Českého Švýcarska upozorňovali na suché a nevytěžené dřevo, které zůstalo na svazích mezi Hřenskem a Meznou. Ředitele NP nezajímaly názory občanů ani starostů ze sousedství.

   Podobné to bylo s kůrovcem. Jenže tam se jedná o mnohem větší oblast a o katastrofu, která zasáhla a zasahuje mnohem větší oblast.

   Bývalý ministr životního prostředí Bursík a ředitelé NP Benda a Krejčí by si při pohledu na výsledek své práce měli vzít montérky a osobně se zapojit do obnovy lesů, které byly zničeny s přispěním jejich absurdních postojů a chybných manažerských rozhodnutí. Při čemž na chybnost upozorňovalo mnoho lidí už v době kdy zasáhl Kyrill hřebeny Šumavy nebo když v NP České Švýcarsko usychaly stromy napadené kůrovcem.