Vydírání, loupeže i znásilnění. Počet trestných činů páchaných mládeží podle statistik klesá, u výše uvedených činů mají ale mladiství stále významný procentuální podíl. A příčiny mohou být různé.
Obraz mladistvých, kteří tráví volný čas v ulicích, se zdá být vlivem moderních technologií zastaralý. Přesto chytnout se špatné party, pro pobavení ostatních posprejovat zeď nebo se účastnit výtržnictví je pro dospívající stejně reálné jako před deseti lety.
Vydírání na první příčce
Podle Kriminalistické statistiky za rok 2013, kterou každoročně vydává Policie ČR, spáchalo trestný čin vydírání 140 mladistvých, do 14 let se jednalo o 55 dospívajících a v 85 případech šlo o dospívající mezi 15 a 17 lety. Při pohledu na podíl mladistvých na celkovém počtu trestného činu vydírání jde o 9,3 %.
Trestný čin znásilnění je na hned na druhém pomyslném stupni podílu mladistvých na celkovém počtu případů. V minulém roce spáchalo trestný čin znásilnění 52 mladistvých, 18 z nich bylo mladších 15 let a 34 dalších bylo ve věku 15-17 let. Na celkovém podílu případů šlo o 8,8 %.
Vysoký podíl mladistvých i nadále zůstává u trestného činu pohlavního zneužití, kde se celkově jednalo o 243 případů. Spadá sem především pohlavní styk s osobou mladší 15 let.
Klesající tendence
Při pohledu na statistiky za jednotlivé roky trestné činy mladistvých mají klesající tendenci. V roce 2002 došlo navíc ke změně kritéria u trestného činu krádeže, kdy byla škoda navýšena z 2 000,- na 5 000,-, čímž došlo k umělému snížení kriminality. Před deseti lety byl podíl mladistvých na trestném činu u loupeže 13 %, zatímco v roce 2013 byl 7 %.
Bez ohledu na navýšení škody u definice trestného činu krádeže je podíl mladistvých u dalších trestných činů nižší (vydírání 16,5 % oproti 9,3 % v roce 2013, sprejerství 29 % oproti 4,2 % v roce 2013). Podle některých názorů se proto nepotvrzuje obecně přijímané mínění, že dnešní mládež je horší a horší.
Kde hledat příčiny?
Výtržnictví, krádeže, sprejerství … Za trestnými činy může přitom na počátku stát pouze samota a osamění dospívajícího, který si tak chce získat pozornost rodičů a svého okolí. Ani nejmodernější technologie nenahradí pozornost blízkých.
„Vše, po čem jsem toužil, byla jenom špetka pozornosti. Chvíle strávená s vámi. Obyčejná věta, jak jsem se měl ve škole. Byli jste ale příliš zaneprázdněni svou prací, svými problémy a svými životy, abyste se vůbec zeptali. Bližší vztah jsem měl v dětství s chůvou, která k nám občas docházela. Co jste vlastně čekali? Času jsem měl vždy nazbyt, finančních prostředků také. To, co začalo poflakováním se s kamarády v ulicích, se najednou stalo denní rutinou. Ani nevím, kdy k tomu přibyly grafity. Pak už nám nestačilo jen pomalovat zeď, chtěli jsme ze sebe dostat ten vztek, který jsme měli. Chtěli jsme, aby nás celý tento svět slyšel. Chtěli jsme, abyste nás slyšeli vy. Jak zoufalé volání o pomoc,“ píše se v jednom příběhu v osvětové kampani Nadace Naše dítě, která se snaží upozornit na důsledky dětské samoty.
