Ročně musí žít stovky dětí mimo svou rodinu, která se o ně nemohla nebo nechtěla postarat. Aby děti vyrůstaly v rodině, preferuje stát v posledních letech pěstounskou péči. Náhradní rodinná péče má navíc snížit počet dětí v ústavní péči, za jejichž vysoký počet je Česká republika dlouhodobě kritizována na mezinárodní úrovni.
Cílem státu je, aby co největší možný počet dětí vyrůstal v rodině. Vnímání času je u dítěte odlišné od dospělého, rok pro něj může představovat i čtvrtinu dosavadního života. I proto se hledá způsob, jak dítě rychle umístit do fungující rodiny.
Krátkodobost vs. dlouhodobost
Náhradní rodinná péče má několik forem – adopci, pěstounství, v některých případech to může být i poručnictví. V posledních letech prošlo především pěstounství několika výraznými změnami, jednou z nich bylo zavedení pěstounství na přechodnou dobu.
Smyslem přechodného pěstounství je, aby dítě nestrávilo v ústavní péči ani jediný den. Pěstouni, kteří se přihlásí k přechodnému pěstounství, jsou povinni přijmout dítě do 24 hodin. Během jejich pobytu je dítěti hledána stabilní rodina, do níž by mohlo patřit. Nejdéle ale smí dítě v přechodné pěstounské péči zůstat rok.
Od roku 2013 je pěstounská péče na přechodnou dobu prioritizována a počet přechodných pěstounů rychle roste. Zatímco v lednu 2013 jich bylo 33, o dva roky později se jednalo o 334 pěstounů. Podobný boom ale nezažívá dlouhodobé pěstounství, kde výchova dítěte není omezena maximální lhůtou 12 měsíců.
Je kritika přechodného pěstounství oprávněná?
Pěstounství na přechodnou dobu má v dnešní době řadu odpůrců. Mezi hlavní argumenty proti přechodnému pěstounství patří měsíční hrubá odměna ve výši 20 000 Kč, kterou pěstoun získá, a podpora organizací, které pěstounům mají pomáhat. Zde se finanční podpora od státu pohybuje kolem 48 000 Kč za rok na každou rodinu.
Právě finanční odměny jsou terčem kritiky, a to zejména ve srovnání s odměnami pěstounů dlouhodobých, jež se pohybuje ve výši okolo 8 000 Kč. Dalšími argumenty, které zaznívají z úst odpůrců v neprospěch přechodného pěstounství, jsou, že údajně někteří pěstouni odmítají přijímat děti staršího věku. Často je také kladena otázka, zda přechodní pěstouni procházejí skutečně dostatečně relevantními testy, které jsou schopny prověřit, zda zájemci mají skutečně o tuto práci zájem a nepřevažuje zde hledisko dobré finanční odměny.
V neposlední řadě se argumentuje již existujícími a dobře fungujícími zařízeními pro děti vyžadující okamžitou péči (ZDVOP), které se od dětských domovů (tedy ústavů) odlišují ve dvou základních rovinách – počtem dětí na jednu „tetu“ a maximální délce pobytu. V dětských domovech spadá na jednu tetu až osm dětí, zatímco teta v ZDVOP pečuje maximálně o čtyři děti. V ZDVOP může dítě zůstat maximálně půl roku a o dalších šest měsíců může pobyt dítěte prodloužit stát, do dětských domovů byly děti umisťovány bez časového omezení. To změnil nový občanský zákon a od roku 2014 jsou děti do dětských domovů soudem umístěny pouze na 3 roky s možným prodlouženým o další 3 roky.
Výhoda pro menší děti
I přes výše uvedené výhrady je často, zejména pro malé děti, kde zatím právně či fakticky není možné umístění do budoucí definitivní náhradní rodiny, přechodná pěstounská péče vhodnou a rychlou alternativou ke kojeneckému ústavu, neboť dítě je takto velmi rychle umístěno do pečující rodiny s jednou maminkou.
Všechny výše uvedené kritické argumenty je nutno důkladně rozebrat a diskusi na téma přechodného pěstounství otevřít na odborné úrovni s uplatněním a analýzou skutečných poznatků z praxe a z dosavadního fungování této náhradní rodinné péče. I přesto, že má své velké kritiky, může být totiž v některých případech opravdu tou nejvhodnější formou pro umístění dítěte, které nemůže zůstat z jakýchkoli důvodů ve své biologické rodině.
Primární by měl vždy zůstávat nejlepší zájem dítěte a cílem všech stran by mělo být zajištění vhodného prostředí pro vývoj dítěte.
