Politické války: Nová naděje?

Současní političní protagonisté patří skupinově do šrotu, popřípadě ještě do méně líbivějších míst, lze se dočíst, doptat či zaslechnout na každém rohu. Inu skutečně něco na tom něco je, nějaké povinné politické střídání by možná nebylo příliš demokratické (i když proč vlastně ne...), ale donutilo by přinejměnším strany produkovat více než jednoho vůdčího jedince za dobu ledovou. Zcela jistě by jim pak pomohlo neustrnout na jednom konkrétním místě, kde by se postupně pouze zabarikádovávaly a hřály si svou polívčičku. Máme přeci dostatek volitelných stran plné rozumných lidí, kteří jen čekají, aby starým šunkám nakopali svým progresivním přístupem šunky. Ehm, kam se ti čerchmanti povětšinou poschovávali?

Budu-li zcela upřímný, až na výjimky mi přijde, že nové tváře a strany jsou politicky tabula rasa opravdu dokonale, a to až do té míry, že jejich vzletným heslům nelze než nevěřit. Volby do EU parlamentu ukázalo mnohé.  Máme řešení důchodového systému. Fakt? Fíha, proč neříci alespoň jednu konkrétní větu, která by Pandořinu skříňku poodhalila. A tak to máme všude. Někdo hlásá nastolení federace (historicky zcela "logické" samozřejmě) či naopak monarchie, jiní zase humanitně žádají po rozbití EU, což jsou vzhledem k faktu, že závodem k 5% hranici budou notně upoceni, dosti silná slova. Pan Cibulka závěrem přednese svůj politický evergreen, který je stejně vyhaslý a věcný jako název jeho strany, který zabere pouze jednu celou stránku hlasovacího lístku. Balbínovci opět zanotují něco veselého. Objektivně je však pravdou, že panoptikum kandidátů v Česko hledá novou stranu bylo letos jen mírným odvarem toho, co se nabízelo minule. Strana zdravého rozumu s kandidátem vyjevujícím tajemství nesmrtelnosti (asi si spletl název strany či spíše instituci), gendristická strana usilující o udělení 50% kvót na některá zaměstnání v zájmu zachování slušnosti a rovnosti šancí či strana, která svůj program, stejně jako daňové přiznání dokázala smrsknout na jednu A4, což je také jediné, co její představitel byl schopen opakovat. Inu toto je jednou z možností - skupinka v lepším případě idealistů, kteří chtějí změnit rovnou celý svět, aniž by se zamysleli nad něčím věcným. Jejich suma však pouze zvyšuje bezvýchodnost celé situace, v jaké se volič ocitá a nahrává skupince druhé. 

Touto druhou skupinou jsou pak repetenti z řad již "osvědčených" stran. Zde je třeba být více na pozoru, jelikož tito lidé vědí, jak to chodí, a medové sliby jsou proto líčeny, nikoli naivě žblepnuty. Králem repetentů je politická stálice pan Kalousek. Nutno uznat, že skutečně ví, jak na to. Lidé chtějí novou alternativu, racinálně znějící program, věcnost (která se z rétoriky pana K. poslední dobou zase pomaličku vytrácí), poctivý přístup a autoritu (pan kníže). Navíc pozornost médií této nevládní-vládní straně-nestraně jí dává skutečně notný předstih před konkurenty. Opravdu smekám nad celým tímto veletočem. Otázkou je, jestli jde naučit staré psovody novým kouskům. Ano, pan "nepředseda" si nahrabal kredit jako ministr financí, což mu nikterak neberu, a určitou dobu skutečně od něj byl slyšet věcný projev, ale vydrží to? Dožene tato zvláštní forma populismu pana K. k tomu, že skutečně bude i dělat věci, které by si jeho volič přál, třeba že to nebude populární? Inu jako původem lidovec k tomu nemá nejlepší predispozice, ale jelikož má lístek na další představení téměř jisté, doufám, že na tom alespoň trochu pravdy bude. 

Do politiky se pak nejspíše již defitivně vrací milovník stromů Miloš Zeman. Ač se z něj stala dosti svébytná postavička, osobně jsem s ním jako politikem neměl problém (Rozhodně pořád lepší než jeho následovníci dohromady.). Trpí však nemocí řady jehko (ex)kolegů a to neschopností odejít ze scény, navíc osoby jeho Přátel ve mně opravdu důvěru nevzbuzují. Miloš zkrátka vrací úder. Zcela jistě nějaké ty hlasy sebere své dříve mateřské straně, ale nejen jí, podle logiky bezútěšnosti naší situace. I přes svůj program však nevěřím, že dokáže přinést natolik nový vítr do našeho pařeniště, jak hlásá. Není toho již schopen.

Kam se tedy poděly nové a nadšené tváře, které alespoň něco hlásají. Lidé se neradi pouštějí jedné větve, dokud není druhá bezpečně nadosah. Opravdu nelze čekat, že lidé dají i přes všemožné výzvy jednoduše hlasy pro ně zcela neznámým lidem. Upínají se tím bohužel k již zcela zprofanovaným stranám, jejichž potencinál je vyčerpán, popřípadě tvářím, které toho využijí. Recept přitom skutečně není nijak komplikovaný, jen je to bohužel o lidech na obou stranách fronty. Ale abych nebyl takový pesimista, myslím si, že několik málo stran se skutečně snaží vsadit na racionalitu svých požadavků, třebaže by je dokázal spočítat nešikovný lesník na jedné ruce. Najděme je a nebojme se jim dát svůj hlas, v zástupech čekatelů všech kategorií opravdu nebude tak těžké je najít. Lepší už to nebude. Odněkud se začít musí.