O čem předně vypovídá popularita politiků

Jak oblíbené dnes různé grafy a průzkumy jsou. Jako by fakt, že se domnělá skutečnost nacpe do koláče či sloupečku, jí dávalo punc reality. Mávání různými "fakty" se stalo "dobrým" bontonem ostřílených politických rváčů. Za nejvíce pozoruhodné považuji výzkumy o popularitě politických tváří, předně jejich výsledky, které jsou již řadu let natolik prapodivné, že snad skutečně mohou být i pravdivé...

Jak si totiž vysvětlit preference potencionálních voličů. Nemohu si pomoci, ale zde jde skutečně o volbu tváří povětšinou s heslem - kdo nic nedělá, nic nezkazí - okořeněném případně o barevné vidění-myšlení. Skutečně ilustrativní případ je, myslím, výsledek posledního z těchto pofiderních výzkumů, kde s obdivuhodným náskokem zvítězil pan John. Nic proti němu. Otázkou však zůstává, co skutečně jako politik předvedl, že se těší tomuto úspěchu. Aha, on vlastně ještě ani nebyl zvolen a už je nejoblíbenější. Nebo je takto oblíben spíše proto, že ještě nic neudělal? O to větší jsou pak přirozeně naděje, ovšem o tu by tu snad jíti nemělo, či ano?

Stejně je tak tomu u naší vlády odborníků. Má, podle všeho, nejvyšší oblibu za dlouho dobu a pana předsedy si vážíme, protože se jeví jako dobrý chlap. Inu, mně se tak také jeví, ale kolik to má společného s politikou. Nejde spíš o to, co je schopná vláda prosadit a co vlastně vůbec prosazuje? Oblíbený argument je, že slušný člověk prosazuje slušné zákony. Skutečně je ale prosazuje? Faktem je, že i jeden dobrý chlap se sedmi statečnými v zádech moc nepochodí v rozhádané mateřské školce. To už ale bohužel vychází ze samotného principu odborníků (jací to jsou nestraníci, si můžeme přečíst na volebních lístcích), kteří zkrátka nebyli voleni, byli dosazeni a bez zázemí zkrátka neprosadí zhola nic. Ale o tu o nás přeci jde, nebo ne? Kolik jen lidí se ztotožňuje s argumentem ODS při dlouhodobě vedených obstrukcích sněmovny, kdy bylo několikráte řečeno, například ústy pana Langera, že přehnaná práce parlamentu je vlastně stejně na škodu... Ponechme stranou věcnost těchto naschválů, kdy i politici sami uznávají, že jejich práce nebývá toliko ku prospěchu věci.

Sněmovna je zkrátka v očích většiny lidí opovrhovaná sebranka volotrků. Je dobrým bontonem se do ní v rozhovoru navést a případně, pokud podmínky dovolují, si i odplivnout. Přesto se u nás nic neděje a dít nebude. Dosavadní výsostné postavení v žebříčcích oblíbenosti Bohuslava Sobotky, miláčka davů a politika s charismatem vypsané tužky, je toho jen dokladem. Pochybuji, že by byl volen toliko pro své kvality. Je pouze z, v současné době, dobré stáje a z pohledu většiny zkrátka asi škodí o něco méně než jeho výraznější kolegové. Nic proti panu Sobotkovi, každý jsme nějaký a skoro každý oplývá něčím, v čem mu dala příroda vyniknout. Ovšem do očí bijící kontradikce mezi ním a jeho neutuchající oblíbeností mě pouze přivádí k smutnému závěru, že u nás se hodně mluví a pak se stejně vhodí do urny "to menší zlo", aby zase bylo na co nadávat. Proto také v nejvyšších příčkách figurují všichni ti Topolánkové(střídaní Nečasi), Paroubkové, Kalouskové... Je to prázdné gesto a zvonící umíráček, když se v hlavách lidí nenajde nikdo, kdo by jim přišel z politické scény alespoň trochu prospěšný a raději volí menší zlo, popřípadě tváře zcela neosvědčené...