Lovci a lovení ve světě nakupování

Malým osobním obchůdkům s širokou paletou všehomožného odzvonila hrana a jsou četné asi jako houby v zemích, kde pro přivolávání deště vynalezli specialisty. Inu evoluce nakupování vedla jinudy. Supermarkety už nebyly dost, takže máme pro jistotu hypermarkety, které dnes tvoří obvykle pouhou hlavní záminku, proč se vydat do útrob hlavních velkochrámů konzumu. Nic proti, i na mne pasuje jistě nálepka konzumního člověka. Pro běžnou potřebu se o nás pak pere několik řetězců, jejichž hlavní devízou je (podle nich) nízká cena. Není to dokonalý systém pro každého z nás? Inu, já osobně bych se pro většinu potřeb klidně rád vrátil v oné evoluci kupování zpět na strom a do normálního obchůdku, kde obvykle byla, jakkoli možná "domácí", úroveň nakupování.

Aby bylo jasno, žádný fanda do nakupování nejsem. Jsem zkrátka chlap, co vyrazí, obvykle pro jistotu s papírkem, tu a tam něco ulovit a s úctou to pak předložím ku zpracování osobám povolanějším. Inu efektivní dělba práce od počátku věků (gendristky prominou). Mám tu nezměrnou smůlu, že moje spádová oblast je v moci opravdové elity českého trhu, kterou je Norma, kde jediné, co obvykle vypadá čerstvě, je na plakátech, jež pro jistotu řadu prodejen halí. Nepovažuji se za fouňu, ale atmosféru, která na mne v těchto prostorách dýchá, nelze popsat jinak než marnost, lajdáctví a podprůměrnost. Ono když regály jsou brány jako něco nadbytečného a naopak přepravní krabice jako skvělý nápad ke zužitkování, to vše doplněno o to nejnevkusnější zboží, které lze k jídlu přidat, nelze se moc divit. Ano, i takový Lidl "...je levný", ale není to, tak říkajíc, zadarmo. Ovšem řetězce podobného ražení s tím zkrátka počítají. Tady máš mrkev dneska o kačku levněji, tak vem pro jistotu dvě a nekoukej na to, že jsou "včerejší" a stejně na výběr od něčeho jiného v podstatě kolikrát nemáš. A jejda, neprodali jsme zboží do doby spotřeby, nevadí, zákazníci nám utrhají ruce, když je nabídneme výhodně. Výhoda k nezaplacení. Všemi těmito výhodami, super akcemi a slevou se vychovávají zákazníci, kteří jsou skutečně notně otrlí vůči sobě  samým a jejich pozornost přitáhne pouze aktuální cifra. Zcela chápu, že řada z nás je nucena vyjít s málem, ale vskutku na sebe musíme brát na sebe i tyto role? Stojí to skutečně za to?

Zcela jiný pocit mám v nějakém tom pořádném nákupním centru, jejichž "nová generace", jak říkám těm postavených v posledních dvou až třech letech, ve mně vyvolává pocit lovné zvěře a promyšleného kalkulu. Odevšak na člověka útočí zjevná a pokud náhodou ne tak skrytá reklama a nejlépe obě najednou v dvojité porci. Opravdu krásným příkladem je pražké Palladium. Když jsem tam byl, bylo mi z celé věci docela smutno. Zcela zmizelo jakékoli volné sezení, jediná možnost je navštívit nějakou restauraci či kavárnu. Uličky jsou užší, huš s námi do prodejen. Design pater je opravdu skvěle promyšlen, aby člověk viděl stále co nejvíce výkladních skříní. Vůbec průhledné sklo je klíčovým elementem. Vždycky se mi líbila fráze, kterou člověk jaksi mimovolně řekne, když, ani ne moc překvapivě, nenajde v té nepřeberné hromadě možností, co hledal - "Nic tam neměli.". Méně je skutečně kolikráte někdy více. Najdou se lidé, kterým lidchotí ona "možnost", kterou mají, i když skutečná realizace nákupu nějakého předražené komodity nepřichází vzhledem k rodinnému rozpočtu v úvahu. Je to zcela opačný případ vůči "lidlství", hrajeme si zde na něco, co nejsme.

Osobně se snažím vyhledávat zlatou střední cestu. Nemám potřebu si na něco hrát a být loven, ale ani přijmout postavení podřadného zákazníka, lovce cen nejnižších. Volím si z těch pár řetězců, které mi toto umožňují. Přesto je zajímavé pozorovat profilování skupin lovců i lovených, které rozvoj těchto možností nakupování umožňují a podmiňují. (A mimochodem věk nemusí být nijak vypovídající ukazatel, jak bývá často přetřásáno.) Nic proti, každý rád to své, jen je třeba si uvědomit, že každá z těchto poloh má svou cenu.