Jak vyplatit služebníky Boží

Vyrovnání se s katolickou církví je krapet ožehavá otázka a krátký oddych způsobený výměnou vztyčného církevního důstojníka nepotrvá dlouho. Zaslouží si služebníci Boží tučnou sumičku, či nikoli. Kdo jsou vůbec tito služebníci zač a jaká jim v dnešní společnosti přísluší úloha?

Předně bych chtěl vyjasnit jednu věc. Křesťanstvím chápu náboženské učení zaměřující se na nitro jednotlivce, přicházející do té doby s celkem revoluční morálkou (samozřejmě na základě judaismu) a učením o spáse. Zda tomuto celkem mírumilovnému pojetí věříte, či nikoli je čistě vaše osobní věc. Církví pak rozumím organizaci, která si již od svých ranných dob, kdy se etablovala do římských institucí, žije dosti svým vlastním životem a slabší místa v učení záplatuje nedotknutelnými dogmaty, jež je připravena do krve hájit (doslova). Jakožto organizace disponuje, zcela přirozeně, mocí, kterou si úzkostlivě hájí. V žádném případě v ní nevidím zosobnění křesťanských ideálů. Je zkrátka jako chytrý podnikatel, který si oplotil obecní pramen chutné vody, vybírá vstup a propaguje zdravý život založený na dostatečném pitném režimu. Církev jako organizace udělala skrze dějiny skutečně kariéru, přinesla mnoho dobrého i zlého. Při této cestě nashromáždila chytrou politikou též značné jmění. Pokud zabrousíme do našich luhů a hájů, pak těžké časy přišly církvi s nástupem komunismu. Zkrátka náboženství může být jen jedno a komunismus nehodlal strpět konkurenci, jelikož když se nad tím tak zamyslíte, určitá forma náboženství to také byla. A zde vězí ta osina a skutečně astronomická sumička aktuálního odškodného.

Předně se nic nemělo brát. Je směšné namítat, že církev si stejně přišla k majetku nekalými způsoby. Drtivá většina byla zcela legálního původu, mentalita lidí měla dříve jiný charakter a hodnoty. Můj problém je v tom, že zcela jasně nechápu, proč by se měla vracet církvi toliko horentní suma. Vrátit by se přeci mělo, co bylo vzato a to jsou předně budovy sakrálního charakteru. Nechť tedy katolická církev přijme zpět do své náruče všechny kostelíky rozeseté po naší krásné zemi. Řada z nich ale už zažila lepší časy a církvi se do nevýhodného obchodu nechce. Celá další řádka ale byla státem spravovaná a opravovaná za jeho, tedy naše náklady. O těchto výlohách se má snad mlčet? Samozřejmě nejde jen o kostelíky, ale také o řádové kláštery, semináře a fary. Ano, řadu z nich stát různě využívá a byl by to problém, ovšem smlouva o pronájmu s vlastníkem či přemístění do jiných prostor snad není toliko neschůdné řešení. Tu a tam by se dostalo i na význačnější stavby, jejichž výčtu teoreticky dominuje Svatovítský chrám. Celá ohnivá diskuse o to, komu náleží, je tolik zašmodrchaná předně proto, že dříve se nevedla jasná čára mezi náboženskou povahou staveb podobného charakteru. Královská a církevní moc si celkem notovaly. Selská logika říká, že skoro každé místo má nějaký ten sakrální koutek - v domečku babičky plní tuto roli obrázek či oltáříček, v hradě kaple a Hrad má celý chrám. Patří tedy všechny tyto budovy církvi? Nemyslím. Každopádně pokud jsou učení pánové schopni podobné sporné body skutečně vyargumentovat (a rád bych takové argumenty slyšel), je to věcí dohody. Toto vše si církev skutečně zaslouží a to jí patří, jakkoli se z toho snaží spíše vyvléknout. Cokoli dalšího, jako polnosti a majetek v rukách soukromých, je nutné zvážit individuálně a pouze v nejkrajnější možnosti vykoupit penězi. Sporné a nejisté položky zkrátka propadají dějinám a vyčíslovat dlužnou částku částečně od oka mi přijde skandální. Argumentace křivdou a prožitým bezprávím, stejně jako nárok na úroky mi přijde zcela scestná. Kdo za uplynulé dob nějaké příkoří nezažil a podle jakých tabulek jej chcete hodnotit?

Krok navrácení by však neměl být krokem posledním. Naše společnost by si měla konečně odpovědět na otázku, nakolik je katolická církev její nedílnou součástí, a zařídit se podle toho. Já totiž za sebe skutečně netuším, proč je kněz státní zaměstnanec a proč je jeho náboženství protěžováno nad jiné. Co takhle začít platit i druidy a šamany? Leckterý z nich by mohl argumentovat starší tradicí na našem území, než je tomu u křesťanství. Dle mého jde o částečnou lenost, pohodlné pokrytectví s věcí nic nedělat. Jak je to přitom jinde? Francouzi mají od Velké francouzské revoluce jasno, stát se stará o sebe a církev taktéž. V Německu máte sice povinnou daň, ale můžete si říci, komu půjde do kapsy, což nabízí alternativu i případným ateistům. My si tady pěstujeme naši domácí církev a do kostela chodí málokdo. Chcete šetřit, tak šetřete! Máte příležitost. Pokud se má řešit komplexní problém podobného charakteru, ať se také vyřeší komplexně. Dejme náboženské organizaci, co jí patří, a rozlučme se s jejími placenými službami. Pokud za to skutečně stojí, její věřící ji podrží. Pokud nikoli, pak s Pánem Bohem.