Duchovno kam se podíváš

Posledních pár let mi přijde, že se rapidně zvyšuje zájem o duchovno, nadpřirozeno a věci, kterých se rozumem nedobereme. Jakkoli je tento obrat, z mého hlediska, chválihodný, jde ve valné řadě případů o pouhou prázdnou pózu, nemající žádný skutečný podklad. Proč ji lidé tedy vůbec zastávají?

Myslím, že důvod je poměrně snadné odhalit. Dnešní materialistický svět přijde řadě lidem pustý nějakých niternějších hodnot. (Jen pro upřesnění, nic proti materialismu, pohodlnost je jednou z nejrozšířenějších nemocí novověku a ani já sám nejsem výjimkou, rozhodně tedy nemám v úmyslu hodit kamenem.) Velká náboženství se pro valné řadě těchto potencionálních zájemců zdají moc velká, nedůvěryhodná či vzdálená. Lidé žijí své běžné životy - práce, domů, popř. děti, budíček, práce, domů... Chybí nějaké to "vzrůšo". Obrat k sobě je tedy zcela logickým důsledkem. Jde však o to,čím bude tato potřeba substituována. 

Řadu lidí láká tajemství. Ostatně nejrůznější sekty jsou známy už v raných společnostech. Máme mezi sebou něco, co ostatní nikoli. Šamani, druidové, čarodějky ... proč se nestát jedním z nich, vždyť je to tak snadné. Opravdu? Samozřejmě, že nikoli. Jde o pózu, kterou se snažíme utéci všednosti. Kdo z těch průměrných, šedivých lidiček může říci, že umí promluvit k duchům, kteří mu poradí, když bude chtít? Je libo elixír lásky? Pozor na trpaslíčky! Lidská tvořivost je neomezená, avšak leckdy se dostane na scestí a může zabloudit. Lidé se tak stávají znalci v oblastech, kde není odbornosti, jelikož nestojí na žádných reálných základech. Nechápejte mě špatně. Samozřejmě, že existují (či předně existovala) mystická učení, která jsou hodna pozornosti a studia, stejně jako je (z mého pohledu) reálná duchovní rovina, které lze usilovným cvičením dosáhnout. Valná většina "praktiků" touto cestou však nemíří. Svým způsobem jde opět a znovu o konzumenty, což byl původně statut, ze kterého se snažili svým jednáním uniknout. Ostatně všemocný trh jim nabízí pomocnou ruku i v těchto oblastech.

Místo toho, aby využili svého potenciálu, spokojují se tito lidé s životem prodchutým "mysticismem",v jejich podání prázdné neexistující bubliny. Je nepřeberně mnoho způsobů, jak se to děje. Nic proti Květě Fialové, ale její čarodějnické povídání mě vždy pěkně vytahá za uši. Zkrátka vypovídá o starší paní, která se sejde se svými kamarádkami na čaji o páté a věnují se čarodějným praktikám. Její výpovědi jsou neskutečným způsobem infantilní. Ovšem čarodějky-rychlokvašky se najdou možná mnohem více častěji mezi náctiletými. Vzniká tím opravdové moře nesmyslů, které ovlivňuje tyto mladé lidi. Onehdy jsem náhodou navštívil jednu z podobným stránek, kde krom nesčetných obrázků (velmi důležitá komodita duchovní sféry) probíhala diskuze o významu panenství v přírodní magii, což je od pohledu a elementární logiky dané věci čirý nesmysl a roubování prvních představ křesťanství 5. století př.n.l. (přestože i zde je tato tematika uměle vytvořená a nepůvodní) na dosti opačné pojetí, oslavující plodnost. Vůbec pohanství je další oblíbená charakteristika jednotlivce, který "nechce zapadnout". Křesťanství? Pche, já jsem pohan, heč. 

Ještě smutnější je skutečné zosobňování sebe sama s určitou nadpřirozenou bytostí či alespoň osobou, která má do těch sfér vstup. Slyšel jsem skutečný rozhovor s jistou úřednicí, která se situovala do polohy upírky a tu a tam pořádá sezení, kde si vypije nějaké to deci od dobrovolníků. Dotyčná měla podle všeho opravdu nudné a šedivé zaměstnání. Jaké štěstí, že v sobě objevila takovéto nadání. Obdobně lze nalézt řadu návodů jak se stát nekromantem - praktikem temné magie, satanistou či voodoo praktikem. Zlobí vás soused a nedokážete bouchnout do stolu? Co mu znepříjemnit život alternativním způsobem. Člověk se těmito postavami skutečně stává - někde se dobere skutečné lidské lebky, pěstuje si odpor ke svěcené vodě apod. Zde již jde o duševní zdraví.

Pokud skutečně pocítíte volání po něčem novém, zamyslete se, zda to myslíte vážně. Pokud ano, přečtěte si o daném tématu něco málo a zamyslete se znovu. Pokud se přesto odvážíte vstoupit, nečeká vás snadná cesta, ale o to právě jde. Kolikráte nejde o cíl, ale samotnou cestu. Pokud ji v souladu s moderní, rychlou dobou přeskočíme, staneme oběma nohama v prázdné uličce lidské tvořivosti a osobně se domnívám, že zde těžko kdo nalezne štěstí. Pokud chcete něco nového a necítíte se na takovouto cestu, začněte malovat, tancovat, psát nebo trénovat bleší cirkus, ale nesnažte se ventilovat svou frustraci tím, že se přidáte do řad "prázdných osob", nemáte to za potřebí.