Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly

Není tomu tak dávno, co se náš současný ministr vnitra Martin Pecina podělil o svůj plán ohledně důslednějšího házení klacků pod nohy extremismu. Idea finančního vyhladovění těchto skupin není sama o sobě špatná, ale v důsledku přináší jedno velké nebezpečí. Proč to?

První rovině válečného plánu mohu jen přitakat - přísné restrikce na materiály propagující dosti svébytné myšlenky a jejich následné zabavování. Zabavují se proto, že zcela fakticky překročily svým obsahem zákon. Podobní "umělci" si jiné zacházení nezaslouží. Poněkud problematická  je však snaha o zamezení získání dotací od státy při úspěchu ve volbách, které by musely být vyplaceny dané straně při překočení magického 1% hlasů.  Je hezké, že se pro to hledají podklady, ale pochybuji, že by se vskutku daly najít. Skoro se toho osobně obávám. Určitá státní autorita určí, kteří občané hlasovali takříkajíc nesvéprávně. Které hlasy to neuznáme. Jelikož faktické nevyplacení dané částky se tomu rovná. Jako by taková strana nebyla. Jakoby daní občané k urnám nepřišli. Chápu, že zde je tato snaha motivována, dle mého, dobrým úmyslem, ale zkrátka toto již není prostředek, který lze v demokratické společnosti využít. Za krátko bychom mohli neuznat hlasy těch či oněch a myslím, že post takovéhoto "korektora" by byl notně v pokušení. 

Přitom by se na věc mělo podívat spíše z druhé strany. CO způsobilo, že podobně laděná strana získá takové množství hlasů, že překočí 1%? To nejsou již samotní radikálové, ale jde o občany, kteří s nimi souhlasí. Pak je třeba se ptát, co je špatně. Dokonce kdyby takováto strana vyhrála (nedejbože) volby, bylo by nutno se rozhodnutí většiny podřídit. Nechtěl bych v takovém státě žít, ale pokud máme určitý systém, je nutno jej respektovat. Podobná extremistická hnutí bychom skutečně měla vyhladovět, ovšem nikoli čistě finančně. Měli bychom zamezit samotnému přílivu sympatizantů z řad obyčejných občanů. Tato podpora totiž obvykle vyvěrá z jedné anomálie, určité chyby v systému, která se čím dál většímu okruhu lidí přestává líbit, a proto jsou ochotni odhlédnout od faktu, že tato hnutí, nabízející jedno jasné (což je jistě líbivé) řešení, mají málo co říci k čemukoli jinému. 

Inu hlavní obchodní artikl vychází zcela zjevně z nespokojenosti většiny z nás, s těmi kdo to se systémem "umí". Nemyslím to nikterak "rasově" (velmi ubohé a ve své podstatě bezvýznamné slovíčko v tomto kontextu), ale zkrátka vůči všem, kteří nepociťují potřebu klasicky takříkajít makat. Právě zde by se měly hledat rezervy a činit opatření, zpřísňující i preventivní. Není mým cílem zde nyní vyjmenovávat možné varianty, uznávám navíc, že je to cesta nelehká. Je to však cesta správná a nikterak napadnutelná. Místo boje s hydrou, bychom jí měli vybrakovat doupě. Sympatizanti extremismu nejsou čistě neurvalí nepřátelé, ale leckdy se snaží upozornit na problém, který zkrátka je. Abychom se jich skutečně účinně zbavili, měli bychom odstranit nemoc, jehož jsou syptomem a nevynalézat stále nové a nové léky, jež mohou míti i velmi zhoubné vedlejší účinky.