Technika nemilovaná a nechtěná?

Snad každý den vídáme v televizi různé komentátory, kteří pro nás připravují exkluzivní komentáře, analýzy či rozhovory. Většinou tito komentátoři jsou sociology, politology, ekonomy, případně žurnalisty, tedy humanitně vzdělaní lidé. Ti, kdož mají vzdělání technické, jsou jaksi opomíjeni. Neprávem. Vždyť právě technika stojí za tím vším, co dnes máme k dispozici. Díky technice můžete číst tento článek, díky technice můžete vyřídit hovor na svém mobilním telefonu, který právě nyní možná vyzvání. Přesto jsou technické obory v pozadí zájmu veřejnosti - ať se ti technici utápějí ve svých výpočtech, tabulkách a grafech, to není nic pro nás, běžné smrtelníky. Proč vlastně je tento názor ve společnosti? A jak ho změnit?

U velké části populace vzniká nechuť k exaktním vědám, které jsou základem technických oborů, už na základní škole. Matematika, fyzika, chemie, toť jsou většinou předměty většinou třídy krajně neoblíbené, přičemž ona neoblíbenost často hraničí až s nenávistí. Problémem je totiž jednak neochota školského systému předávat informace v těchto vědách nikoliv jako suchou teorii, následovanou desítkami nic neříkajících příkladů, ale jako krásnou, nanejvýš logickou konstrukci, která má schopnost vysvětlit mnohé o podstatě fungování našeho světa. Často se k tomu přidává také neschopnost učitelů a škol zařadit do výuky moderní technologie, takže žáci a studenti jsou odkázáni na učebnici a výklad učitele. A to je pro pochopení tak rozmanitého světa, jaký je ten náš, zoufale málo. Bohužel je chyba i v "moderních" dětech - jsou povrchní, nejsou ochotné přemýšlet, nejsou ochotné ničemu věnovat více času než je to povinné, nadekretované množství. Připadá jim mnohem příjemnější učit se zpaměti básničku (kterou lze po zkoušení zapomenout) než přemýšlet nad dráhou letícího míče.

Na střední škole, pokud se na této ještě vyučují exaktní vědy, pokud dítě vhodným výběrem školy nedokázalo tyto ze svého života již vymýtit, se vše opakuje, často s ještě větší intenzitou. Opět tytéž metody výuky, opět tentýž přístup. Nebudeme si nic nalhávat, exaktní vědy skutečně nejsou snadným oříškem k rozlousknutí - k tomuto cíli vede jen ochota přemýšlet, ochota cíli něco věnovat. Běh života nelze zastavit, blíží se maturita a s ní i rozhodování, co v životě dál. A většinou dochází mladý člověk k rozhodnutí, že pro něj bude nejlepší, když bude ve studiích pokračovat. Co naplat, život vysokoškoláka je příjemný a vysokoškolský diplom taky není při hledání zaměstnání k zahození. A když jako studentský reprezentant sleduji, jak rok od roku narůstá nebo minimálně stagnuje zájem o humanitní obory, zatímco mnohé technické školy se potýkají s akutním nedostatkem studentů, pak je na místě vyjádřit znepokojení.

Ne, nebojte se, nejsem žádný fanatik, a rozhodně netoužím po tom, aby studenti, kteří se během studia zcela jednoznačně profilovali humanitně, se najednou převrátili a šli studovat techniku. Naopak bych každému takovému rozhodnutí vymlouval. Humanitně vzdělané lidi moderní a vzdělaný národ bezesporu potřebuje. Trápí mě však nerozhodnutí studenti a především jejich motivace rozhodování. Jedni říkají - chci vysokou školu, nevím kam jít, ale hlavně aby tam nebyla ta zpropadená matika a fyzika. Chci školu, která se dá snadno projít. Zcela záměrně je volena cesta nejmenšího odporu, nevedená motivací něco dokázat, ale naopak - projít s co nejnižším úsilím. Jejich jedinou motivací je právo psát si dvě, tři či více písmenek před své jméno. Tím ovšem nechci říci to, že studium humanitních oborů je snadné, nýbrž to, že mnoho uchazečů o titul si to myslí. Druhou motivací, kterou slyším je - no víš, díval jsem se na průzkumy a ekonomové, právníci a manažeři mají dost velké platy, podívej se na šéfa ČEZu nebo doktora Sokola. Jistě, společnost má ráda extrémy. Ovšem fakta znějí jasně. Příštím šéfem ČEZu může být člověk s technickým vzděláním a kolik je právníků s platem pana doktora Sokola? A kolik z nich jsou naopak podnikoví právníci s tabulkovým platem? Opět zdůrazňuji, že tímto neodsuzuji ekonomii či práva jako obor, ale studium těchto oborů motivované jakousi pravděpodobností extrémního platu bez skutečného zájmu o obor. Opravdu je někdo tak naivní, aby si myslel, že bez tohoto zájmu lze v jakémkoliv oboru vystoupat na vrchol pyramidy?

Jak je to tedy s technikou ve skutečnosti? Jistě, matematika a fyzika skutečně patří k základům, které je nutné na jisté úrovni zvládnout. Ovšem technicky vzdělaný člověk rozhodně nemusí být chodící encyklopedie matematiky či fyziky. Technika je především o myšlení a o aplikace poznaného v praxi. Vzorečky, grafy, diagramy, to vše naleznete v knihách a na internetu. Ovšem to vše můžete vnímat jako kostičky LEGA, které se teprve v rukou schopného stavitele promění v ony krásné, obrovské a úchvatné konstrukce, které vnímáme například ve známem Legolandu. Být technikem, toť znamená budovat, stavět, vymýšlet něco nového. A na rozdíl od mnohých humanitních věd existují objektivní soudy a hodnocení. Auto buď jede či nejede. Program buď funguje nebo nefunguje. A když jede, když funguje, je ten, kdo to zařídil, náležitě oceněn. A jsme tam, kde jsme byli - pokud jde o finanční stránku, která rozhodně nemůže být opominuta - kdo z nás by chtěl po vystudování žít v nedostatku - nemusíte mít obavy. Technicky vzdělaných začíná být nedostatek a navíc po nich roste poptávka. Z toho vyplývá jediné - mzdy rostou a dokonce začíná docházet k přetahování zaměstnanců. A co více - ona rostoucí poptávka také zvyšuje šanci na brzké nalezení slušného pracovního místa.

A jak tedy zvrátit současnou situaci? Bezesporu je nutné pracovat s oběma stranami. Školství je nutné přesvědčit, aby se přírodní vědy učily jinak než doposud, alespoň na základních a středních školách. Ne jako kvanta vzorců a mechanické počítání, ale jako prezentaci logické a mocné vědy, která vysvětluje svět. Vše samozřejmě s maximálním využitím interaktivních prostředků, nezajímavé nejsou ani různé exkurze - proč o tom číst, když je možné to vidět? Je také nutné pomalými, ale ráznými kroky měnit vztah společnosti k technice. Již v úvodu jsem zmínil, kdo v televizi vystupuje. Kdekoho zajímá, jaké máme kvůli Temelínu vztah k Rakousku, kdekoho zajímá, kolik to bude stát. Kolik lidí však zajímají technická fakta, jak na tom Temelín skutečně je? I toto vysvětlování, i tato propagace techniky, bylo motivem pro mou snahu o založení odborného klubu v rámci občanského sdružení Mladí konzervativci. Klub se podařilo založit a postupně se rozjíždí - více na www.technickyklub.com. Ovšem to samozřejmě nestačí. Musí chtít celá společnost. A chtít by měla - technicky vzdělaných je potřeba stále více. Bohužel jich je stále méně. A pro budoucnost naší země jsou důležití...