Tak takhle by nejspíše reagoval oblíbený voják Švejk na změnu, která se chystá v systému vyplácení nemocenských dávek. A já, Josef Myslín, bych jen dodat, že změnu vítám, že ji považuji za správnou a že by mohla alespoň částečně vyčistit český rybník stonání a chorob. Češi zkrátka navštěvují lékaře častěji než v zemích EU a nastupují nemocenskou více než v zemích EU. A zmíněné rozdíly jsou natolik značné, že nelze věřit, že bychom na tom se zdravím skutečně byli o tolik hůře než občané v jiných zemích. Jediná možnost, která se tedy naskýtá, je fakt, že zdravotní péče a nemocenské dávky jsou u nás přímo či nepřímo zneužívány. A zneužívání je zkrátka a dobře nutno zabránit, protože jsou to naše společné peníze... a svými penězi přeci nebudeme plýtvat...
Jak jsou vlastně nemocenské dávky zneužívány? Je to prosté - nemocenská dávka je, jako některé další dávky, odvozena od mzdy, kterou dotyčný pobírá. Existuje však limitní částka, což způsobuje, že lidé s vyšším příjmem dostávají relativně velmi nízkou nemocenskou - "být marod" se jim prostě hrubě nevyplácí a proto tito lidé nemocenskou nezneužívají. Ne že by snad nechtěli, oni nemohou, pro ně by případné bytí na nemocenské znamenalo značnou ztrátu. Naproti tomu pro lidi s nízkými příjmy je být marod výhodné - částka dávek v nemoci se téměř neliší od jejich mzdy a tudíž je dotyčnému (z hlediska příjmu) vcelku jedno, zda marodí či pracuje. S tím rozdílem, že jako marod leží doma na gauči a sleduje televizi, ti odvážnější pak zastanou i různé melouchy či práce na chatě či jinde. Sice by se to teoreticky mělo kontrolovat, jenže kontrolorů se při české míře marodění nedostává a tak mohou být meloucháři téměř v klidu. Je také nutno poznamenat, že toto švindlování se projevuje především u kratších nemocenských - to víte, dva dny na vyspání opičky, tři dny na odpočinek, týden na vymalování bytu... zde je na místě sdělit, že značnou vinu na tomto stavu mají lékaři - to oni lidem nemocenskou podepisují - proto je nutno zaměřit se i na lékaře... nicméně fakta jsou jednoduchá - kde bude možnost přijít snadno k nezaslouženému prospěchu, tam si lidé cestu najdou. Je zkrátka nutno penězovody pevně uzavřít.
Systém nemocenského pojištění je systém, kterého se povinně účastní všichni zaměstnanci a dobrovolně někteří živnostníci. Základním úkolem tohoto systému je zabránit tomu, aby se člověk díky nemoci dostal do problémů či dokonce neřešitelné finanční situace. Ovšem je nutné si uvědomit, že není nemoc jako nemoc. Několikadenní bolest hlavy či kašel není něčím, co by člověka mělo zruinovat. Oproti tomu polytraumata (např. jako následky dopravních nehod), onkologická onemocnění či jiné dlouhodobé a závažné choroby přinášejí postiženému kromě samotných potíží zdravotních i vážné potíže i po stránce finanční. Nemocný není schopen vlastní činností získat prostředky pro vlastní obživu, mnohdy je také nucen opustit zaměstnání. Zatímco lidé z první jmenované skupiny jsou de facto zdraví, jen mají krátkodobé obtíže, ti druzí jsou skutečně hodni označení nemocný. A není snad jedním ze základních pravidel slušné společnosti, že zdraví jsou solidární s nemocnými?
Náš současný systém však toto pravidlo neuplatňuje, rozhodně ne v dostatečné míře. Dávky totiž dostávají jak ti, jejichž nemoc je dlouhodobá a vážná, tak ti, kteří si chtějí jen "trochu odpočinout od práce, protože je pobolívá hlava". Peníze, které tak nutně potřebují ti nejvážněji nemocní, jsou spotřebovávány lidmi s rýmou a kašlem. Tohle nemá se solidaritou nic společného. Nový systém je mnohem solidárnější. V prvních třech dnech nemoci totiž dotyčný nedostane vůbec nic, v dalších dnech pak dávky budou, ale nižší než dnes. Teprve při delší nemoci dostane dotyčný vyšší částku. Tento nový systém zabije dvě mouchy jednou ranou. Jako první zabitou mouchu můžeme vnímat fakt, že peníze, které se ušetří na dávkách pro vlastně zdravé lidi, se budou moci využít pro ty skutečně nemocné. Milí křiklouni, který nový systém považujete za zločinný a asociální, skutečně nemáte radost, že na první místo se konečně dostanou ti, kteří naši pomoc potřebují nejvíce? A druhou zabitou mouchou je skutečnost, že ti, kteří se hodí marod, berou peníze a přitom melouchaří či sledují televizi, to prostě nebudou dělat, případně zadarmo. A to si většina rozmyslí. Milí křiklouni, který nový systém považujete za zločinný a asociální, skutečně nemáte radost, že stát omezil nehospodárné nakládání s vašimi penězi a jejich zneužívání?
Buďme rádi, že nemocenskou máme. Nemoc nechodí po horách, ale po lidech, a nikdo neví dne ani hodiny. Je mnoho nemocí, které mohou náš život obrátit naruby a je dobře, že v této chvíli nepadneme na dno alespoň finančně. Měli bychom být proto rádi, že stát se rozhodl pomoci především těm, kterým nemoc vstoupila do života nejvíce. I my jednou můžeme být těmi, kdo budou tuto pomoc potřebovat. A pokud ne, pak přeci můžeme děkovat osudu za to, že jsme mohli prožít život ve zdraví a že jsme přitom pomohli těm, kdo to opravdu potřebovali...
