Paroubku, korýtko nebude. A třeba se zblázni...

Když se po loňských volbách do Poslanecké sněmovny začala tvořit první trojkoalice, připadalo mi jaksi samozřejmé, že křeslo předsedy Poslanecké sněmovny připadne sociálním demokratům jako vůdčí opoziční síle. Tento nepsaný zvyk porušili jen sociální demokraté, kteří si pro sebe uzurpovali veškeré posty, které jen mohli. Ovšem bylo zde jedno velké ale... ať sociální demokraté mají svého předsedu, ale v žádném případě ne Paroubek. Podpořit Paroubka by mohl jen šílenec nebo člověk ze značnou averzí vůči této zemi. Sociální demokraté se tehdy po diskusích projevili státotvornost a nominovali na předsedu do té doby nepříliš známého Miloslava Vlčka a ten se díky politické dohodě a po jednoznačně vyznívajícím hlasování předsedou skutečně stal. S odstupem času si troufám říci, že to byla dobrá volba. Miloslav Vlček nepochytil "paroubkovské" manýry a sněmovnu řídí naprosto korektně. Ale kdo si myslel, že Paroubek se jen tak vzdá, byl naivní... Paroubkova touha po moci je snad nekonečná...

Takže v souladu s předpoklady těch, kdo politiku sledují, čekal Paroubek na první vhodnou příležitost, aby oznámil, že nikoliv Vlček, ale on by měl být vůdcem v poslanecké sněmovně. Je to zcela absurdní. Z pohledu ČSSD by to nepřineslo nic zajímavého - předsedu sněmovny v souladu s tradicí má a jeho výměna by byla jen další komplikací bez užitku pro tuto stranu. Chápal bych to tehdy, kdyby původním předsedou byl jeden z tzv. přeběhlíků, ale myslím si, že Miloslav Vlček je dostatečně loajální. Oč tedy jde? Jde o neuspokojené mocenské ambice jednoho technologa moci. Tento se nemůže smířit s tím, že je "pouhým řadovým poslancem". Jak špatně se asi musí cítit na případné schůzi předsedů parlamentních stran, kde Topolánek zván je premiérem, Čunek a Bursík vicepremiéry, Filip místopředsedou sněmovny a on, velký Paroubek, se musí spokojit s pro něj potupným označením "pane poslanče".

Jde o moc, jde o pozice, jde o naplnění nedoceněného ega. Paroubek je přesvědčen, že on jediný má patent na rozum. Na první pohled si člověk může říci - tak formálně jeho ego doceňme a on přestane kopat jako malé dítě, kterému sebrali hračku. To je však velmi nebezpečné - předseda sněmovny není až taková figurka a jisté pravomoci má - ať už v oblasti řízení jednání sněmovny, možnosti ovlivňovat projednávání legislativních návrhů, ale také například právo přednostně vystoupit. Dokážu si představit, jak asi páně Paroubek duševně trpí, musí-li sledovat diskusi, do které nemůže zasáhnout a seznámit všechny se svým názorem, který by jistě začal slovy - "tak podívejte se,...". S Paroubkem by okamžitě zmizela Vlčkova korektnost, která je řízena heslem - padni komu padni. Vlček se nezdráhá pohrozit odebráním slova sociálnímu demokratovi, nezdráhá se "seřvat" vlastní lidi dělající binec... Paroubek by post využil pouze k rozsáhlé sebepropagaci, případně k demonstraci moci a síly.

Ten, kdo vstoupí do politické strany, má touhu dostat se k moci. Ať chceme či ne, pouze určitá moc nás opravňuje k tomu, abychom své názory mohli učinit společensky relevantními, případně z vizí učinit skutečnost. Ale Paroubkova touha po moci a postavení je chorobná. Pro posun z pozice "poslance" na pozici "předseda sněmovny" je ochoten udělat cokoliv. Odstavit spolustraníka, no problem. Osočovat všechny kolem sebe, no problem. Nyní se snaží celému světu oznámit, že pokud jeho touha po moci nebude naplněna, bude ČSSD provádět vlastní zahraniční politiku. Jak si to člověk má vyložit? To v ČSSD není zásadní pozice strany, ale pozice Paroubka? ČSSD nemá v tomto ohledu důvod být nespokojena, příslušný post zastává člen této strany. Důvod k nespokojenosti má pouze Paroubek. Je pro ČSSD Paroubkova nespokojenost důvodem k poškozování ČR? Je ČSSD skutečně strana jednoho muže, strana ovcí, které poslušně následují svého baču?

Ne přátelé, Paroubek nemá v křesle předsedy sněmovny co dělat. Jeho zvolení by bylo vážnou chybou, která by mohla značně ohrozit křehkou rovnováhu, která ve sněmovně nyní panuje. Já chápu, že pro Paroubka není prioritou ani tato země a dokonce ani program vlastní strany (jinak by nemohl své názory měnit dle aktuálních průzkumů veřejného mínění). Pro Paroubka je prioritou míti vlastní "one man show". Ale myslím, že ani voliči ČSSD nevolili tuto stranu proto, že by si Paroubkovo "one man show" přáli. Pokud si to Paroubek tak přeje, může zkusit umluvit některou z televizí, aby pro něj vytvořila vlastní pořad - takový "Paroubek v akci" by jistě ve sledovanosti překonal nejednu dnešní stálici. Ovšem v politice by pro tento typ estrád nemělo být místo.