Odpověď na tuto otázku by mě vskutku zajímala. Každý z nás jistě ví, jakého prezidenta by si přál ve své zemi. Každý z nás, pokud by byl volitelem, by jistě konfrontoval jednotlivé kandidáty se svou ideální představou. Samozřejmě s tím, že ideál prostě a jednoduše neexistuje. To, že se představy jednotlivců na ideálního prezidenta liší, je samozřejmostí. Ba co více, pluralita názorů je pro demokracii klíčová, bez plurality názorů není demokracie naplněna. Problém však nastává tehdy, pakliže se politici vymezují negativně. Tedy pokud říkají, jaké věcí nemají být, místo toho, aby říkaly, jaké mají být. Kritizovat je totiž neuvěřitelně snadné a tvrdit, že ten druhý je trouba, který vše dělá špatně, umí každý z nás. Zformulovat pozitivní myšlenku a ke kritice přidat také konzistentní, logicky podloženou alternativu, je už o cosi obtížnější. A přesně tento negativistický styl politického jednání můžeme dnes pozorovat u mnohých takzvaných "antiklausovců", tedy politiků, jejichž cíl pro nejbližší dny je jediný - vypudit Václava Klause z hradu. I za cenu, že prezidentem by se měl stát lecjaký moula. Jakého však prezidenta tito lidé chtějí? Co vlastně vyčítají Klausovi a co by měl ideální kandidát dělat jinak?
Klausovi je vyčítáno, že není proevropský. Stačí však krátké studium Klausových článků a je rozumně myslícímu člověku jasné, že Klaus proevropský je. Velmi často je totiž směšován pojem proevropský názor s rektálním alpinismem vůči současné Evropské unii. Kdo dostatečně neopěvuje byrokratický regulační aparát EU, není proevropský a basta. Kdo tupě a poslušně nezavádí nesmyslné vyhlášky a zákony bez ohledu na to, že jsou pro něj nevýhodné či dokonce likvidační, a ještě u toho nezpívá hymnu EU, je lumpem, který ohrožuje myšlenku integrace. EU si rozvracet nedáme, viďte, soudruzi. Tady chápu, jakého prezidenta by Klausovi odpůrci chtěli. Chtěli by eurooptimistického vlezdoprdelku, který by z hradu podporoval jejich snahy o zavádění dalších a dalších regulací...
Klausovi je vyčítáno, že není ekologický. V předchozím článku jsem jasně ukázal, že tomu tak není. Klaus jen bojuje proti tomu, aby se z environmentalismu stalo oficiální a povinné náboženství s novodobou ekoinkvizicí. Opět platí totéž, co říkám o EU. Každý, kdo bez diskusí a pokorně nepřijme environmentální dogmata, založená často na šílených extrapolacích, založená na domněnkách, a znamenající omezení svobody a práva volby, je kacířem. Procesy s kacíři jsme v Evropě již jednou zažili. Zdá se, že mnozí by se rádi k této praxi vrátili, snad jen s pozměněnými metodami represe. I tady chápu, jakého prezidenta by Klausovi odpůrci přivítali. Měl by to být člověk ochotný věřit v Globála otepleného, nejlépe skalní přiznivce některého z ekologických iniciativ. Každopádně by to měl být člověk, který schvaluje omezení svobody lidí ve jménu ideologie...
Klausovi je vyčítáno, že nehájí názory České republiky. A copak jsou nějaké názory České republiky? Copak stát jako takový může mít názory? Lze jistě hovořit o názorech současné politické garnitury, nicméně do té přeci prezident republiky dle Ústavy nepochybně patří a na názorech politické garnitury se podílí, respektive je spoluvytváří. A že někdy premiér má jiný názor než ministr a ministr jiný názor než prezident? To je přeci ona pluralita názorů, o které jsem výše hovořil jako o nadmíru důležité. K čemu by byl prezident, který by jen jako ozvěna opakoval, co mu předchozí večer nalil do hlavy například předseda vlády? Já i zde rozumím tomu, jaký by měl být prezident podle Klausových odpůrců. Měl by to být nevýrazný, servilní člověk, akceptující výměnu názoru ve smyslu - přišel se svým názorem, odešel s názorem šéfa. Jak by se těmto lidem líbilo, kdyby každý večer prezident volal jejich číslo s větou - pane ministře (premiére, předsedo), jaké vaše názory mám zítra prezentovat?
Jistě bychom našli mnohé další požadavky, které Klausovi skalní odpůrci kladou na našeho příštího prezidenta, pokud by měl být dle jejich ideálu. Byť jsou tyto požadavky podle mého názoru prapodivné a pro ČR nevýhodné, jsou legitimní a jejich nositelé na ně mají právo. Pak je ovšem na místě otázka, zda jsou tito nositelé "antiklausovských" názorů přesvědčeni, že právě jimi nominovaný kandidát je splňuje. Připadá mi totiž naivní myslet si, že vzdělaný, sečtělý a bohatými zkušenostmi z řídících funkcí disponující Švejnar bude onou loutkou ochotnou přebírat názory svých chlebodárců (rozuměj volitelů). Nebo že by Švejnar skutečně začal tvrdit, že žádné reformy nejsou třeba a že je nutné zachovat status quo, který je sice neudržitelný, ale který je tak krásně sociální? A nebo že by se ze Švejnara stal ekologický aktivista bojující proti jádru, když několikrát prohlásil, že jádro by mělo být pro Českou republiku základním zdrojem energie? Faktem je, že Švejnar je více nakloněn EU než Klaus, nicméně představa, že bude oním nadšeným eurorektálním alpinistou, patrně nebude blízká realitě.
Tak nevím. Buď antiklausovci nevědí, co chtějí, a pak je podivné, že právě takoví lidé jsou našimi ústavními činiteli. Nebo to vědí, ale je jim jasné, že o jejich názory není zájem, a proto se pokusí alespoň o odstranění nenáviděného Klause - i za cenu, že nový prezident nebude až tolik jiný. A pak je zde ještě třetí možnost - v tomto článku jsem se mýlil a požadavky odpůrců Klause jsou skutečně takové, jaké splňuje Jan Švejnar. Pak ovšem nechápu, proč jsou takovými odpůrci Klause, když jeho názorový průnik s Janem Švejnarem je velmi rozsáhlý. No řekněte, rozumíte tomu? Mě to spíše připomíná hru malých dětí na písečku, kde se pořádná bábovka ne a ne povést...
