Apely na ochranu životního prostředí fungují velmi dobře. Vždyť kdo z nás by chtěl zažít armageddon, konec světa, kterým nás ekoaktivisté straší? Argumentace rádobyekologů jsou chytré, oni totiž vědí, že člověk prožívající strach je ochoten obětovat svou svobodu ve prospěch své záchrany. Základním cílem ekoaktivistů tedy musí být vyvolání strachu v lidech, strachu, který vybudí davové myšlení. Takzvaný environmentalismus se dnes stal bezmála celoevropským státním učením a jakákoliv polemika s ním je naprosto vyloučena. Pokud se o to někdo pokusí, jako například prezident republiky, pan Václav Klaus, stává se okamžitě terčem zdrcující kritiky a získává nálepku neekologického sobce, který svým životem chce přivodit neštěstí milionů, miliard, bilionů... čím větší číslo, tím se z ekoaktivisty stává větší king. Čím strašnější vylíčení oné nešťastné budoucnosti je, tím lépe. Co se však skrývá v zákulisí ekoaktivismu? Pokud si někdo myslí, že upřímná snaha o záchranu planety a lidstva, je neuvěřitelně naivní. Environmentalismus je dnes gigantická pračka na peníze, skvělý byznys. Je to stroj, snažící se lidem vymýt mozky a udělat z nich poslušné ovce. Necháme se?
Legendárními se staly takzvané emisní povolenky. Pod záminkou ochrany životního prostředí se v EU zavedl brutální regulační mechanismus průmyslové výroby. Nikdo jistě není tak naivní, aby si myslel, že se jakákoliv průmyslová výroba obejde bez emisí oxidů uhlíku a jiných látek. Omezení maximálního povoleného množství emisí není tedy de facto nic jíného než omezení maximálního množtví průmyslové produkce v daném státě. A protože přidělení povolenek je založeno na libovůli Evropské komise, není nijak těžké jeden stát zkrouhnout a tím omezit produkci. Omezení produkce pak logicky zvedá závislost dané země na dovozu. Závislý je snadno manipulovatelný a snáze se ovládá. A přesně to je cílem. Oproti tomu priviliegovaný stát dostane povolenek dostatek, dokonce tolik, že těm okradeným státům může prodávat a vydělávat tak na pseudoekologii. Skutečně si někdo soudný myslí, že na ochraně životního prostředí, je-li tato tak životně důležitá pro lidstvo, by měl někdo vydělávat?
Stejně brutálně jako emisní povolenky je všem zemím vnucována energie z tzv. obnovitelných zdrojů - tedy slunce, vody, větru... Fajn, na první pohled to vypadá dobře, nebudeme pálit fosilní paliva, kterých kvapně ubývá. Opravdu kvapně? Konec zásob ropy byl ohlášen již několikrát. Vždy se zvedla cena, někdo se napakoval a poté se oznámilo, že ropy je ještě dost, že se jednalo o fámy či neúplné informace. Ale zpět k obnovitelným zdrojům - opravdu je někdo ochotný tvrdit, že vítr, voda a slunce mohou v našich podmínkách zajistit významnou část produkce elektrické energie? Větry nefoukají stále, slunce nesvítí stále a voda? Copak máme dostatek řek se spádem potřebným pro budování velkých elektráren? Nehledě na to, že vybudování větrné, solární či vodní elektrárny stojí spoustu peněz a především - je energeticky náročné. Je tak náročné, že tyto elektrárny mají problém vyrobit tolik energie, aby to vůbec pokrylo potřeby nutné na její vybudování. Chce se říci - proč to někdo dělá, proč to staví, když to není výnosné? No právě proto, že to výnosné je. Na budování lze získat dotaci a následně je stát povinen vykupovat vaši energii za dotovanou, netržní cenu. Provozovatel vydělá, stát samozřejmě jen a pouze prodělá. A nakonec drobná poznámka - víte o tom, že množství energie musí být konstantní a nemůže se stát, že při nefoukání větru se sníží její objem v síti? A co pak? Pak se musí zapnout náhradní zdroje, což jsou ty "hnusné neekologické uhelné" a výpadek nahradit.
Takto by se dalo pokračovat dále a dále. Ekoaktivistické útoky na náš životní styl jsou na denním pořádku. Jediným jejich motivem je zisk. Jistě, těch pár blázínků, kteří se přiváží k Temelínu, z toho nic nemá, snad kromě vsugerovaného dobrého pocitu, že pomohli přírodě. To jsou ovšem zmanipulované ovce. V pozadí stojí ti, kdo na tzv. ekologii profitují. Pokud jde o ochranu životního prostředí - přestaňme se nechat manipulovat. Ochrana životního prostředí je nutná, to může popřít jen idiot, ovšem ochrana musí být chápána v kontextu a racionálně. Naslouchejme odborníkům, ne často pologramotným aktivistům, jejichž vrcholným životním činem je hod dlažební kostkou do výlohy McDonald's. Je nutné pochopit, že lidé se nevzdají svého životního standardu - apel na omezování prostě a jednoduše neuspěje. Cestou je snižování energetické náročnosti a především vývoj nových technologií. Jako už mnohokrát - řešení stojí na výzkumu, ne na buzeraci, regulaci. Ovšem vyzkoumat něco je mnohem obtížnější než planě moralizovat a schvalovat zákony o regulaci. Je jen na nás, co chceme. Zda lepší životní prostředí nebo výraznou regulaci spojenou se cpaním peněz do chřtánu lidí, kteří se baví tím, jak bohatnou na lidské blbosti.
