Svatý Václav je, jak asi ví každý, kdo není totální nevzdělanec, patronem naší krásné vlasti. Tento český kníže, vládnoucí v desátém století, se všemožně snažil zachovat integritu a suverenitu svého státu, historického předchůdce dnešní České republiky. Brzy po své smrti začal být uznáván jako světec. Dnes můžeme nejslavnější pomník českého knížete Václava nalézt na Václavském náměstí v Praze, kde se nachází pověstná jezdecká socha, obklopená sochami dalších českých patronů - sv. Ludmily, sv. Anežky České, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. A na podstavci tohoto monumentu se hrdě vypíná nápis „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.“. Jo, tehdy bylo vlastenectví hodnotou…
Dnes jsou lidé s vlasteneckým cítěním, láskou ke své zemi, své historii, svému národu a svým elitám hanobeni, označování urážlivými termíny „xenofob“, „zpátečník“ či dokonce „nácek“. Jako by snad nacionalismus a nacionální socialismus měl něco společného. Zkrátka a dobře, vlastenectví se nenosí, a naši krásnou zem, naši vlast, Českou republiku, naprosto dobrovolně odevzdáváme do područí Brusele, nevoleným byrokratům, pomateným regulátorům a dalším lidem, kteří vidí v naší zemi a v nás samotných jen zdroj svého prospěchu. Poklonkujeme Evropské unii, spolku neplatičů, lhářů a manipulátorů, poklonkujeme OSN a jejím dceřiným organizacím, spolku příznivců terorismu, socialismu, zlodějům a korupčníkům. Zbavujeme se práva rozhodovat o sobě samotných, o své budoucnosti a o budoucnosti svých dětí. Ano, chci vidět vládu pravice, ale pokud bude vůlí lidu, aby vládla levice, budu to respektovat. Je to volba našeho lidu, jsme za ni zodpovědní sami sobě. Ale nebudu respektovat cizáky toužící rozcupovat naši zem, za kterou mnozí naši předci položili život, na cáry. Nebudu respektovat ty, kteří touží z Čechů učinit pokorné vazaly s právem držet hubu a poslušně implementovat to, co na nás v Bruseli vymyslí. Takové považuji za vlastizrádce a doufám, že se jim jednou po zásluze dostane to, co si vlastizrádci zaslouží – opovržení a vyloučení ze slušné společnosti.
A není vůbec překvapivé, že největšími příznivci lezdobruselství jsou naši socialisté, s nadějí doufající ve vytvoření monumentální evropského socialistického superstátu, s mocí řídit každý, i ten nejbanálnější, aspekt každého obyvatele porobeného území. Stát, který bude v duchu socialistických tradic odebírat lidem v podstatě většinu vyprodukovaného bohatství a poté jim milosrdně podsouvat služby a produkty nevalné kvality, za které ovšem budeme muset náležitě poděkovat, nejlépe pak trikem s logem EU.
A dnes se kolem soch symbolů české státnosti slézá tlupa odborářů, páté kolony socialistů. Marná je snaha odborářských bossů přesvědčit nás, že nejsou pátou kolonou ČSSD, že jejich cílem je blaho davu a nikoliv instalace prominentů ČSSD (a jich samých) do nejvyšších postů v zemi. Pánové Škromach, Rath, Falbr, Štěch či Zapletal, bývalí bossové dělnického hnutí, dnes prominenti, jsou jasným důkazem, že dělníci jsou jen užiteční idioti, kteří výše uvedeným dobře k vysněnému korytu poslouží. Oni sami pak dál budou chodit „do Kolbenky“. Nebo si snad myslíte, že jim bude nabídnut post ředitele? A takový soudruh Zavadil, toho času mocný šéf českých odborů, to je také pěkné kvítko. Najevo vyšla pravda, jak „krásně“ se zachoval ke své rodině, když to toulavé hormony zavedly jinam. Je to jeho soukromý život, pravda, ale pokud někdo kašle na vlastní děti, věříte mu, že bude starat o úplně cizí lidi? Já tedy nikoliv. A tento soudruh Zavadil nedávno, při pochlebování kancléřce Merkelové, si postěžoval na premiéra Nečase, jaký že je to zlý člověk, když nechce obětovat české miliardy ve prospěch nezodpovědných dlužníků a neplatičů. Ano, zaprodal by ČR, jen aby se ve světě zalíbil. Inu, skutečný vlastenec, nemyslíte?
A tihle socialisté, eurohujeři, vlezdobruselisté a podobná sebranka pohrdající svou vlastí a klidně se spolčující s cizí mocí, dnes bude tancovat kolem sochy českých patronů, snad si je dokonce bude brát do svých nevymáchaných úst. Chce se mi zvracet. Kdyby se svatý Václav, nedej bože, probudil, musel by tu vlastizrádnou sebranku vyhnat nejen z náměstí, ale daleko od Prahy. To, oč se on snažil, a po něm mnozí další, například prezident Masaryk, tihle pomalu, ale jistě demontují. A důvod? Není to nějaká přehnaná láska k Evropské unii jako takové, je to jen snaha využít momentální socialistické trendy v této totalitní organizaci. Ano, hovoří se o evropském zaručeném příjmu, hovoří se o šikaně podnikatelů, hovoří se o posilování toho, nač má člověk nárok bez ohledu na zásluhy. To se socialistům a jejich podržtaškám v odborech líbí. Takže ve jménu těchto pochybných hodnot klidně obětujeme suverenitu své země. Pivo a párek jsou hodnoty, za které socialista rád vymění svobodu. Jistota levného bůčku je pro odboráře vždy více než svoboda a možnost být úspěšný a bohatý.
Založit celý politický program na přerozdělování, na tom, že úspěch potrestáme a neúspěch odměníme, na tom, že schopnost a pracovitost se nebude vyplácet, na tom, že nárok je více než zásluha, či na tom, že budeme preferovat rovnostářství a průměrování občanů, je bohužel naprosto legální. Ale prosím, milí socialisté, milí odboráři, milí holešovští vyzyvatelé, milí proaltisté, milí národní radové, a milí všichni, kterých jsem si v tom davu nevšiml, prosím vás, abyste ukončili pokrytectví a na plnou hubu přiznali, že vám jde právě o ten levný bůček, pivo a párek, a že jste pro tyto „hodnoty“ ochotni obětovat vše, svou vlast, svou rodinu, svou čest…
