Vždycky když se někde vyhrožuje stávkou, ježí se mi chlupy na těle a zbytky vlasů na hlavě. Právo na stávku jako takové sice uznávám, ale vnitřně se stávkováním nesouhlasím. Stávka evokuje vydírání, kdy si stávkující berou někoho jiného za rukojmí a pod pohrůžkou, že toto rukojmí utrpí újmu se snaží prosazovat svoje zájmy. Stávka pracovníků veřejného sektoru je o to pikantnější, že stávkující zbytku společnosti vlastně říkají: koukejte nám odvést větší daně, my jsme přece pro vás důležití a máme na vaše peníze nárok.
Nechci a nemohu se ztotožnit s tím, když někdo prosazuje své zájmy násilím. Stávka určitým typem násilí je. Stávka má v sobě navíc takový ten nádech "já jsem přece důležitý, mám na vyšší příjem nárok." Nechci stávkujícím sahat do svědomí, ale ptají se v momentě, kdy se hrnou do stávky, jestli skutečně na vyšší příjem ten nárok mají? Kdo určí, jestli taková nebo maková mzda je adekvátní pro toho či ono pracujícího? V tržní ekonomice toto určuje trh. Mzda je dána svobodnou dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Stávka tuto dohodu do značné míry pokřivuje a vychyluje na jednu stranu - směrem k zaměstnanci.
Stávkující mají bohužel pocit, že jsou trhem nedoceněni a že oni přece vědí nejlépe, že si vyšší mzdu zaslouží. Proti tomu samozřejmě nemám nic, pokud si někdo myslí, že je ve stávajícím zaměstnání nedoceněný, má neomezené možnosti, jak být oceněn vyšším příjmem. Může například zaměstnání změnit, nebo pracovat usilovněji, případně pracovat ve více zaměstnáních najednou. Když je to možné v jiných zemích, proč by to nebylo možné u nás? Vím, že je v lidské přirozenosti dosahovat maximálního užitku s minimální obětí, jenže po téměř 20 letech od pádu socialismu bychom jako přirozená měli brát i okřídlená přísloví typu "bez práce nejsou koláče".
Místo toho ale spíše slyšíme okřídlené argumenty typu "kdo by v těch školách učil, když budou učitelé mizerně placení". Je však výše mzdy jediným kritériem výběru zaměstnání? Nemají snad učitelé de facto flexibilní pracovní dobu, každou chvíli prázdniny, zkouškové období na VŠ atd. atd.? Jaká je například hodinová mzda takového učitele? Chápu, že si učitelé často nosí práci domů, ale kdo dnes ne, že? Mám tak trochu pocit, že jsme si my učitelé (ne všichni pochopitelně) zvykli na určitý komfort a jaksi automaticky očekáváme, že mzda poroste bez adekvátního růstu produktivity práce. No a když ne, tak si půjdem zastávkovat a trochu postrašit rodiče, že když v tom školství nebudem právě my, tak jejich ratolesti utrpí obrovskou újmu na svém vzdělání.
Jsem toho názoru, že kvalitní učitel nemusí být závislý pouze na mzdě, kterou pravidelně pobírá na své "mateřské" škole. Proč by například učitel jazyků nemohl mít ještě příjem z překladatelské činnosti? Proč by kvalitní matikář nemohl učit na více školách? Příkladů bychom jistě našli mnoho. Jsem si samozřejmě vědom, že vysokoškolští učitelé mají v tomto ohledu úděl poněkud snazší než učitel na základce. No ale snad pořád platí, že každý svého štěstí strůjcem, nebo ne?
