Jaký pán, takový krám - a platí to i ve fotbale

Krátké zamyšlení nad psychickým kolapsem Sparty v Teplicích...

Jak je to dlouho, co nás pan Bílek ujišťoval, že "takové fanoušky my nechceme"? Těmi fanoušky byli myšleni ti, kteří se během fotbalového zápasu projevují jakýmsi hučením, pokud se míče dotkne hráč tmavé pleti.

Po včerejším psychickém kolapsu Sparťanů v závěru zápasu s Teplicemi se na jazyk dere známé přísloví "jaký pán, takový krám", rozuměj "jaký tým, takoví fanoušci." Bílek apeluje na slušné chování fanoušků, ale sám zrovna dobrý příklad nedává. Nebo bude normální, že trenér nakopne míč do hřiště pokaždé, když bude nespokojen s rozhodnutím sudího? Budeme se i nadále dostávat do údivu, když někteří sparťanští fanoušci začnou hučet na hráče tmavé pleti, a nebo se už po Horváthově hajlovacím incidentu ani moc divit nebudem? A Řepka? Kapitola sama pro sebe. Popravdě moc nechápu, proč si Sparta tohoto člověka, dlouhodobě se projevujícího jako psychopat, drží.

Třeba šlo jen o ojedinělý zkrat, který je ale těžko omluvitelný, byť by sudí přehlédl třeba obě Verbířovy ruce. Ale je vysvětlitelný: buď již Sparta dospěla do takového stadia, kdy začla být přesvědčena o své neporazitelnosti a nedotknutelnosti, nebo se z Letné opět valili kapři a Sparťany prostě jen namíchlo, že rozhodčí rybaření zrovna neholduje...