Moc pěkné

Kde se nachází vaše sídlo? V jakých patriarchálních rodinách, kde muž byl živitelem, to žijete? Dnes je to všechno jinak, muži své lovecké instinkty uspokojují nakupováním v supermarketech.

Kdo má slabší nervy, "neměl by činit až příliš časté pokusy chodit do obchodů nakupovat zboží ve slevách" - protože nikoliv pokaždé, co mají uvedené v reklamních novinách jako akce, se shodně nachází také v prodejních regálech či chladicích a mrazicích pultech"!! Jednou nemají levnou inzerovanou vánočku, jindy levné nástěnné hodiny, případně mraženou tresku apod. Úkolem podvodných řetězcových obchodníků je na na něco pěkného lidi do obchodů zkrátka obyčejně nalákat a potom věřit, že si tam nakonec koupí úplně něco jiného než to, kvůli čemu původně do obchodu přišli.

Proto taky je můj oblíbený supermarket Kaufland. Tam je většinovým zvykem , že číslo zboží na cenovce v regálu je stejné jako číslo toho zboží pod čárovým kódem na obalu toho zboží ( ve většině jiných supermarketů nejspíš nevědí, co číslo zboží je a pokud tam něco mají, tak hausnumero sebrané kdovíodkud ) a že zboží ve slevě je obvykle přeštítkováno na nižší cenu. Je pak velmi vzácné, že cena nákupu na pokladně se odchykluje od ceny spočtené.

A na bezobslužné pokladně je plno času kontrolovat, že se namarkovala skutečně taková cena, jaká na tom zboží je.

A vy napíšete článek, ve kterém mi chybí to zásadní - jak jste se zastal paní profesorky. Nebo jste srab?

Já bych to asi nevydržel a mávnul svou kartou a bylo by zaplaceno. To kilo je dneska stejně jako dříve 10 kaček. Pakatel i pro důchodce.

To o důchodcích jste si mohl odpustit. Jsem ve věku, kdy mám MHD zdarma, stejně jezdím všude autem a v obchodech platím přiložením hodinek.

Jak tedy kdo.... Jsem ve věku, kdy "ještě těsně" v MHD platím (i když ji užívám dost zřídkakdy, zvláště nyní); převážně ale také jezdím autem. Jinak jsem "přesvědčený konzervativec" vyznávající zásadu "jednoúčelovosti věcí". Hodinky mám (jen) ke sledování času, telefon (jen) k hovorům a SMS-kám (fotím svým letitým Nikonem), "samopokladny" v supermarketech neužívám, protože to neumím (nehodlám se zaučovat a časovou úsporu v nich nevidím) ... Nákupování není mou zábavou, byť je občas nevyhnutelné: ač matematik, přece jen se cítím povznesen nad sčítáním přirozených čísel nízkých řádů, takže věřím tomu, co mně pokladní předhodí. Přirozeně, řídké zřetelné disproporce ve vyúčtování si reklamovat dovolím; k tomu mne přece jen "profesní čest" nutí. .. Protože je mně ale líto těch pokladních, zpravidla je nabádám - v případě vícenásobných položek ponechaných v košíku - k uplatnění násobení. Ne vždy se ale setkám s pochopením ......

Autore, máte dobré postřehy. My důchodci ještě umíme počítat z dob, kdy váha ukazovala jen ručičkou a bylo záhodno řezníka nebo zelináře kontrolovat a v případě nesrovnalosti se naivně zeptat "kolik jste říkal?" a hned to bylo levnější.

Dnes se hodí si občas přepočítat i jednotkovou cenu, i když je malými písmeny, tak někdy není správně. A daleko častější trik je, že neodpovídá cena ve slevě uvedená na regále ceně, kterou namarkuje pokladna. To je jen rada ženy, u které "nakupování nepatří k oblíbeným volnočasovým aktivitám".

Ono to vypadá jednoduše, když má člověk jeden nákup, zhruba tuší kolik by to mohlo stát a pokladní mu vrací na jednu částku. Ale sedět u tý pokladny celej den, to je člověk asi za výpočet částky k vrácení na pokladně vděčnej.

Pár let zpátky se mi stalo u Lidla - platil jsem asi 300 (budu zaokrouhlovat, smysl se neztratí), dal jsem paní pětistovku. Vrátila mi 400, tak jí říkám že to asi nebude ono. Zamyslela se, omluvila a dala mi 700. Tak jí říkám ať si poposedne, uklidní se a spočítá si to ještě jednou. To už trefila, úplně rudá a děkovala... Nechci vidět, kolik si tam s hmotkou za den v tomhle stavu vydělala.

Jsem z těch co si musí nakupovat sám - teď v důchodu na to mám vyhrazený čas ve středu před polednem a nakupuji na týden. Letos jsem již druhý rok v prosinci zvolil on-line nákupy abych se vyhnul tomu nejhoršímu před vánoci. Doporučuji všem kdo žijí v dosahu takových služeb a nakupují tak strašně neradi jako já. Za těch pár korun navíc to stojí.

Nějak jsem opomenul ty počty - sice mi jde to spočítat bez problémů, ale já platím tam kde to jde už hodně dlouho výhradně kartou a teď kartou nahranou v mobilu takže ani PIN nemusím zadávat (stačí otiskem prstu odemknutý telefon).

Dobrý den. Pěkná slohová práce o nákupním chaosu a dělení jednotlivých nakupujících do standardně charakteristických skupin. Nakonec vše krásně vyvrcholí excesem u pokladny a typickým antagonismem staří - mladí. Častokrát jsem podléhal pokušení popsat takové ministory, které se dějí ve frontách před pokladnou i za pokladnou. Někde jsem četl, že dokonce existuje jakási teorie, která říká, že zrovna "já" si vždy vyberu tu frontu a tu pokladní, kde dojde k zádrhelu. Mezi krásné paradoxy nákupního cirkusu také patří, mimo jiné, ryk místních tlampačů s reklamami a veškerou podbízivostí a k tomu z deseti pokladen otevřené a přístupné jen dvě nebo tři, u kterých se cpou fronty netrpělivého davu. To je prostě ten zářivý nový svět, jak nás o tom masírují den co den stříbrné obrazovky a všechny ostatní vymoženosti elektronického šrotu. Není úniku, dobře nám tak.

Snažím se - jako osoba vysloveně nesympatizující s ideami Brave new world a pohrdající stupidní podbízivostí reklamních sloganů (Albert je v tom těžko překonatelný) - o ignorování výdobytků "moderního" komerčního světa. Leč, někdy je to zatraceně těžké ....

Přesně a názorně zaznamenaný problém doby...

Já jsem měla štěstí na vlídné kupující, platila jsem kartou a tu náhle dutá hlava, šješiš PIN...

No na potřetí jsem to dala, kupující ani nehlesli, trpělivě čekali, jak já jim byla omlouvající se, vděčná :-)