Jak je nebezpečné odhlásit plyn

Nevím proč, snad z důvodu monotématického vysílání televize, přišlo mi podívat se po letech podrobněji na došlé vyúčtování spotřeby plynu v mé skromné domácnosti. A dospěl jsem k názoru, že plyn vlastně nepotřebuji.

V první řadě mě zarazilo, že za pronájem měřicího přístroje, který ostatně sám nepotřebuji, ale potřebuje jej především dodavatel, platím zhruba třikrát tolik, než za spotřebovaný plyn. Na plynu totiž pouze vařím. Vařím docela rád a dobře, ale ne zas tak často, ostatně, kolik toho sní jeden člověk. A pokud jde o ostatní energie, teplo a elektřinu, také platím za „pronájem“ různých měřících potvor, tedy kromě spotřebovaných energií.

A tak padlo historické rozhodnutí – plyn odhlásím a pořídím si elektrickou varnou desku, která bude jistě dobře sloužit mým skromným potřebám.

Odhlášení dodávky plynu proběhlo kupodivu bez problémů, jen jsem musel asi měsíc čekat na příchod odborníka, který během pár minut odmontoval měřák. Inu, jak pravila paní na podatelně na můj dotaz, jak dlouho to bude trvat: “To víte, máme toho moc.“ Bohužel, už se nezdařilo odmontovat také stařičký sporák. „Je mi líto, pane, ale já se tam s tím vercajkem nedostanu.“, omlouval se jinak sympatický pán. Nevadí, s tím si už nějak poradím.

Ukázalo se, že měl plnou pravdu. Za sporák se nedalo dostat ničím, takže nezbylo, než přepižlat v krkolomné pozici přívodní kovovou trubku listem z pilky na železo. Strávil jsem touto kondici zvyšující aktivitou jedno odpoledne a úspěšně odsunul sporák.

Tím se otevřely zcela nové zářivé perspektivy modernizace mé kuchyně.

Okamžitě jsem zahájil ofenzívu, jejíž cílem bylo zabudovat do vzniklé mezery v kuchyňské lince novou skříňku korunovanou varnou deskou. V rámci průzkumu, jehož cílem bylo nalézt optimálního dodavatele žádaného zboží, jsem na sítích i mezi přáteli zjistil, že vesměs všechny obchody, které vedou zmíněný sortiment, mají německé názvy, vycházející především z německých ekvivalentů slov „stavět“, „dům“ nebo „mozol“, což, jak se později ukázalo, dobře vystihuje následky případného nákupu. Nicméně jsem vycházel z obecných představ o německé důkladnosti a pečlivosti. Avšak postupné návštěvy zmíněných řetězců ukázaly, že není Němec jako Němec. Až čtvrtý obchod v pořadí byl schopen vyhovět mým, jak se ukázalo poněkud náročným představám o poskytnuté službě. Přitom jsem podle mého soudu do celého procesu vstupoval s docela jednoduchým zadáním - standardní skříňka do kuchyňské linky 60 na 60 v neutrální barvě plus pracovní deska s potřebným výřezem pro standardní varnou desku - to nepřišlo jako nic zvlášť složitého.

Konec dobrý, všechno dobré. Již druhý den mého pachtění se po obchodech jsem seděl u pracovního stolu se sympatickým mladíkem, jemuž na klávesnici počítače prsty jen hrály.

„Samozřejmě, to zkompletujeme, žádný problém.“, pravil se zářivým úsměvem a jal se tlouci do klávesnice. Na obrazovce se dle mého zadání objevovaly nákresy žádaného zboží a během čtvrt hodinky byla objednávka na světě.

„Tak, tady to podepište a ještě zajděte s tímto výkresem do přířezu, tam si vyberete pracovní desku a pánové vám vyříznou otvor pro varnou desku, kterou jsme zvolili. Pak složte u pokladny zálohu a během dvou dnů vám přijde esemeska, že si to můžete přijít vyzvednout, tu varnou desku nemám na skladě a musím ji objednat.“

Jak řekl, tak se stalo. Třetí den jsem si slavnostně přivezl domů tři krásné balíky, které, jak se později ukázalo, obsahovaly kromě žádaného zboží zhruba stejný objem polystyrenu a jiného obalového materiálu. Bylo jasné, že k jeho likvidaci budu muset vysledovat okamžik odvozu tříděného odpadu, aby byly nádoby prázdné. Ale co na tom, hlavně, že budu moct zase vařit. 

Nejprve bylo ovšem nutné prostudovat dokumentaci, která provázela dodané zboží. „Milý zákazníku, srdečně Vám blahopřejeme ke koupi…“ začínala. Takové milé sdělení mě potěšilo, ačkoliv, jak se později ukázalo, mělo spíše varovat. Je zvláštní, že zatím až podezřele hladký průběh akce ve mě nevyvolal podezření, že se něco zvrtne, ačkoliv mé dosavadní zkušenosti z podobných aktivit byly dosud poměrně tristní.

S veselou myslí jsem se tedy pustil do první etapy, kterou bylo sestavení skříňky, na níž měla posléze spočinout varná deska. Práce se vcelku dařila, i když přiložený návod nepatřil mezi nejsrozumitelnější. Ale to nic, hlavně, že skříňka už stojí. Tak, a teď na ni zatím provizorně položím varnou desku, abych viděl, jak to bude ve finále vypadat.

Sakra, co to… Tam něco vadí, jak je to možné?

Brzy se ukázalo, že mladý muž v obchodě skvěle ovládal klávesnici, méně již pak technické výkresy. Varná deska se do skříňky prostě nevešla. Příčinou byly příčné desky mezi bočnicemi, které zajišťují pevnost celé konstrukce a bez nichž by skříňka nedržela pohromadě. Co teď?

První myšlenkou bylo celé to odvézt zpátky a reklamovat. Ihned jsem si však uvědomil, jak rafinovaný je prodejce. Představa, že bych to vše musel celé rozebrat a složit zpět do hromady polystyrenu a krabic ve mně vyvolávala dávicí reflex. Tak jinak. To by v tom byl čert, abych to nějak nevyřešil. Zbytek dne jsem strávil nad náčrty variant možných i nemožných řešení.

Problém spočíval v umístění příčných, deset centimetrů širokých desek, které bránily zapadnutí dolní části varné desky, která obsahuje technologii, do prostoru skříňky. Nezbylo, než vodorovnou umístit svisle a svislou vodorovně a současně druhou umístit o deset centimetrů níže. Pak bylo nutné připevnit další desku na zadní část skříňky, aby tvořila novou oporu pro pracovní vrchní desku a tedy i pro varnou desku.

Znamenalo to celou skříň rozebrat, proměřit a navrtat nové otvory pro čepy, uříznout další příčnou desku a celou konstrukci zpevnit pomocí vinglů, spojek a podobných vychytávek.

Spojovacího materiálu mám naštěstí doma dostatek. Kupoval jsem jej ještě v temných časech v železářství U Rotta na kila, ale pár věcí přece jen chybělo. Druhý den jsem tedy vyrazil na další nákupy a opět jsem zjistil, že ne vše mají všude.

Popisovat podrobně konstrukci a sestavení vlastní varianty skříňky s varnou deskou je jistě zbytečné. Na rozdíl od té původní německé varianty je poněkud náročnější, ale ačkoliv neprošla počítačem profesionálního technika, sedí všechny součásti na milimetr přesně.

Dnes už tedy zase vařím. Jen si nejsem jist, zda se mi celá tato klopotná akce vůbec vyplatila. Návratnost investice se počítá na léta. Dále jsem byl nucen stravovat se týden po hospodách, projel jsem skoro celou nádrž (a to dnes není žádná legrace), přišel jsem o duševní pohodu a ztratil týden klidného a spokojeného života. No, snad mi to varná deska nějak vynahradí.

Teď už jen vyčíhat, kdy budou prázdné popelnice s tříděným odpadem a odvézt ten starý sporák, o který zakopávám v předsíni.