Jak je nebezpečné dostat pokutu

Životem zralého muže prošly stovky známých a přátel a mnozí z nich byli účastníky řady podivných, často nebezpečných událostí. Tak například jedna kamarádka, říkejme jí třeba Soňa, dostala obyčejnou pokutu.  

Soňa je milá, laskavá vzdělaná dáma. Vystudovala angličtinu a tělesnou výchovu a po čase jí byla naše vlast trochu malá, i vydala se na cesty. Protože kromě angličtiny hovoří velmi dobře několika dalšími jazyky, pokud vím francouzsky, rusky, německy, dánsky a nevím jak ještě, uplatnila se velmi úspěšně jako sportovní instruktorka v řadě zemí světa.

Projela Austrálii, Nový Zéland a několik evropských zemí. V zimě učila lyžování a jiné zimní sporty, v létě vedla kurzy letních sportů a turistické programy. Po čase se rozhodla své na české poměry velmi slušné úspory realizovat tak, že si nechá postavit domek ve svém rodném kraji. Proto čas od času přijížděla do Česka vyřídit nutné věci a navštívit příbuzné a známé. A zahrát si s námi na saxofon, což je vždy mimořádný zážitek.

Když byl domeček skoro hotový a Soňa si přijela zkontrolovat dokončovací práce, zajela mimo jiné do Prahy. Jednoho krásného slunečného dne přibíhala na stanici tramvaje, kde právě zastavila linka, kterou chtěla pokračovat v cestě. Ještě před nástupem do vozu stačila odeslat sms jízdenku. Jen udělala krok do vozu, mobil pípl a potvrdil přijetí. V tom okamžiku ji poklepal na rameno neznámý pán. Vyšlo najevo, že je to revizor.

„Paní, uděluji vám pokutu, protože jste nastoupila do vozu a neměla platnou jízdenku!“, pravil přísně.

„Ale já lístek mám, podívejte se na můj mobil.“

„Je mi líto, ale při vstupu jste jízdenku neměla, a tak je to stanoveno v přepravním řádu!“

„To je přece nesmysl, já jsem zaplatila dřív, než jsem nastoupila!“

„Ale jízdenku jste obdržela až po nástupu, a to je proti předpisům. Měla jste počkat, až dostanete potvrzenou jízdenku.“

„To by mi ujela tramvaj!“

Dialog to byl dlouhý, ale ke smíru nevedl. Nakonec byl sepsán protokol a Soňa odmítla pokutu zaplatit, přesvědčena o své pravdě. Podala proti udělení pokuty řádně stížnost a předpokládala, že ta bude vyřízena v její prospěch. Mezitím začala sezóna a Soňa odjela do Švýcarska, kde pracovala jako lyžařská instruktorka.

Po pár měsících se vrátila domů a našla v poště obálku s modrým pruhem, Jejím obsahem byl dokument, ze kterého vyplývalo, že její stížnost byla zamítnuta, a protože pokuta (nějakých 500 korun plus cena jízdenky) nebyla v termínu uhrazena, bude celá ta legrace nyní stát něco přes 20 000 korun s tím, že v případě nezaplacení bude proti ní vedena exekuce.

Když se Soňa vyzuřila a kontaktovala svého advokáta, pochopila, že není jiné cesty, než ihned zaplatit. Pak teprve bude možné zvážit, zda a jak by vůbec mělo smysl se nějak bránit. Což o to, pro Soňu to finančně nebyl žádný problém, a tak mávla rukou a zaplatila. Mnozí jiní by se v podobných případech mohli dostat do vážných problémů.

Tady by příběh mohl skončit, ale pro mě asi půl roku nato teprve začal. Jednoho podzimního dne mi zazvonil telefon a z něho se ozval Sonin hlas: „Prosím tě, poraď mi, co mám dělat.“ Následoval podrobný popis událostí spojených s pokutou.

„Tak jsi to zaplatila, a tím je přece všechno v pořádku!“.

„Právě, že není!“, odvětila. Vyšlo najevo, že se blíží Vánoce a Soňa by je ráda strávila v novém domečku. Chybí ji však kuchyně, a protože jí ještě nepřišly peníze ze zahraničí za uplynulou letní sezónu a úspory má na nějakých vázaných účtech, ráda by si půjčila na krátkou dobu, tak na jeden dva měsíce, sto tisíc, aby se práce stihly do Vánoc. Ale vyšlo najevo, že to nejde.

„Proboha proč?“, ptal jsem se poněkud zmaten.

„Žádná banka mi nechce půjčit.“

„No a proč? Vždyť máš čím ručit a jsi solventní.“

„Zjistili, že jsem kvůli té pokutě vedená v nějakém seznamu dlužníků, a tak mi nic nepůjčí. Jak se dá zařídit, aby mě z toho seznamu vyškrtli, když jsem všecko zaplatila a nikomu nic nedlužím?“

Po krátkém pátrání jsme zjistili, že to nebude jednoduché. Zmíněný seznam nebyl žádnou oficiální úřední platformou, kam by se mohl občan obrátit. Šlo o soukromou agenturu.

„Milá Soňo, tady nezbývá, než je hezky poprosit, aby tě vyškrtli. Pokud to neudělají, můžeš je nejspíš žalovat, ale jak dlouho by takový soud trval a jak by dopadl, to opravdu nevím. V tvé situaci to evidentně nemá smysl.“ Trochu jsem se v duchu pozastavil nad tím, jak snadno banky přicházejí o bohaté kunčofty na základě bezvýznamné dezinformace z neověřených soukromých zdrojů.

Soňa poprosila, ale neúspěšně. Oželela tak Vánoce v novém domečku a kuchyně byla dokončena až po novém roce. Úspěšná česká milionářka žije dnes spokojeně ve svém krásném domě, spravuje svoje úspory a je možné, že dodnes figuruje na nějakém seznamu dlužníků. To jí je ovšem už srdečně jedno, zařekla se, že o žádnou půjčku již nikdy žádat nebude.

Říká se, že právo je psaná morálka. Obávám se, že ne vždy to opravdu platí. Protože vše, co zde bylo popsáno, se odehrálo přísně podle práva.

Stane-li se vám někdy, že budete muset platit pokutu, buďte obezřetní a raději zaplaťte. Ne každý je milionář, který si může dovolit nezaplatit pár stovek.