Svazek trhu a demokracie přinesl po pádu berlínské zdi velké naděje. Představu o konci dějin završil sen o lidském sbratření v planetárním měřítku na základě tržního náboženství a názorové svobody. Rozjaření a optimismus zanedlouho zchladily masakry v Jugoslávii, v Rwandě, stejně jako pogromy v Gudžarátu v Indii.
Jak píše Arjun Appadurai v knize Geografie zloby byly náhlé výbuchy násilí „přidanou hodnotou vzteku a nenávisti, projevující se nebývalými formami ničení a sadismu. Mučení a mrzačení, pálení a znásilňování, ženy s vytrhanými vnitřnostmi, dětské údy amputované ranami mačet, nepředstavitelné sexuální zvrácenosti“.
V knize Svět v ohni popisuje právnička čínsko-filipínského původu Amy Chua případ své tety Leony, kterou zabil její filipínský šofér v roce 1994. Policie došla k závěru, že motivem vraždy byla „pomsta“. Rodina Amy Chuy patří k prosperující menšině čínských přistěhovalců na Filipíny. Ti představují 3% z celkového počtu obyvatel a kontrolují či drží 60% z bohatství země. V Indonésii jsou čísla téměř shodná. Stejně jako na Filipínách také v Indonésii ovládají Číňané obchod a průmysl. V roce 1998 se rozzuřené davy vrhly v Djakartě na stovky čínských domů a obchodů, vyplenily je a zapálily a nechaly za sebou na dva tisíce mrtvých. „Jedna z přeživších, mladé čínské děvče ve věku 14 let, spáchala sebevraždu za pomocí jedu na krysy. Byla kolektivně znásilněna a zmrzačena před očima rodičů“.
Výpovědi z knihy Amy Chuy potvrzují traumatizující zkušenost. Všude po světě, kde se objeví ekonomicky dominující menšina, vytváří trh spolu s demokracií výbušnou směs. „Volební soupeření vymezí hanebnou menšinu, která se stává objektem nenávisti. Pro masu těch, kteří se pokládají za „skutečný“ národ“, jsou to zrádci, zasluhující exemplárního potrestání“.
Amy Chua mluví o bohaté menšině. Ale problém není jiný, jsou-li menšiny chudé. Jak to dobře shrnul již citovaný Arjun Appadurai, menšiny, předurčené veřejným míněním k soudnímu stíhání, nemají právo na obhajobu a jsou vždy viníky. „Pokud jsou menšiny bohaté, pobuřují coby globalizované elity, pokud jsou chudé, lze v nich snadno začít vidět příčinu nezdarů země“.
Chudé menšiny trpí zpravidla dvojnásobně. Jsou vyloučeni z účasti na hospodářské prosperitě, stejně jako stojí mimo většinovou kulturu. Například v Mexiku žije v původní populaci 81% lidí z příjmů pod hranicí chudoby, zatímco pro celou zemi platí jen 18%. V Nepálu je dětská úmrtnost u nižších kast větší než 17%, zatímco u Névárů a bráhmanů se pohybuje kolem 7%. V Sao Paulu v Brazilii jsou mzdy lidí tmavé pleti poloviční oproti bělochům. To je pouze několik málo příkladu z nepřehledné řady dalších, které ukazují, jak funguje začarovaný kruh vymezování a značkování menšin a ekonomická diskriminace.
Podle zprávy publikované Programem OSN pro rozvoj s názvem „Kulturní svoboda v rozmanitém světě“ je ve světě okolo jedné miliardy lidí, kteří patří ke skupinám, postiženým různými formami etnické, náboženské nebo obecně „kulturní“ diskriminace. Ve více jak 150 zemích světa žijí menšiny tvořící alespoň 10% z celkového počtu obyvatel. A v celé stovce zemí tvoří menšiny více jak čtvrtinový podíl na celkovém počtu obyvatel. Zpráva volá po kulturní svobodě: „Jednotlivci se chtějí zapojit do většinové společnosti, aniž by přitom museli bez obavy ze zesměšňování, trestání nebo omezování životních šancí zpřetrhat pouta k menšinové kultuře“.
Aspirace a snahy dosáhnout uznání pro svá práva se bohužel staly roznětkou pro tragická dramata v posledním desetiletí 20. století. Vidina demokracie a svobody, přicházející s pádem berlínské zdi, vyvolala u diskriminovaných a vykořisťovaných menšin požadavek uznání kulturních práv a jejich ochranu. Zároveň se prosazuje neméně silně jiný proces. Vzedmutí tržní ekonomiky přivádí do stavu nebývalé výlučnosti nové vrstvy vynesené vzhůru silnými proudy světového obchodu. Z obojího se umíchala výbušná směs, jejíž explozi vyprovokoval v 90. letech opačný konec společnosti, vydědění, vyřazení a neuspokojení.
Sňatek demokracie a tržní ekonomiky, která začala veselkou, končí krvavým vyřizováním účtů. Aby svazek přetrval a uspěl, musejí se manželé poslouchat a hledat shodu. Mají za úkol tvořit „národ“. Co to znamená a co z toho plyne, to si nechme zase napříště.
