Teorie slučování neslučitelného
Pokaždé, když jsou francouzští muslimové vzati za rukojmí nějakého šíleného a vraždícího fanatika, spokojuje se místní Francouzská rada muslimského kultu s omíláním stále stejné fráze: „nesmí se slučovat neslučitelné“. Má se tím dát najevo, že nelze míchat dohromady islám a islamismus, házet obojí do téhož pytle, směšovat náboženství samotné se vším, co zbavuje islám jeho duchovního smyslu a co z něho nedělá více než jen iniciátora násilí a nástroj smrti.
Rozlišovat islám a islamismus je třeba vzhledem k tomu, že hrůzné zločiny proti lidskosti pachají lidé vydávající se za muslimy a tvrdící, že konají ve jménu islámu. Je naléhavé v takových případech připomínat, že islám není něco takového, že islám s tím nemá nic společného a že islám rozhodně a bezvýhradně odsuzuje takové obludnosti.
Leč toto samotné nestačí. Muslimové musí jít mnohem dál, než jen žádat a apelovat, aby se „neslučovalo neslučitelné“. Říkat, že se nemá směšovat islám a islamismus, to znamená, že je chybné, falešné a lživé spojovat muslimské náboženství s veškerou radikálností, která by se chtěla vyjadřovat jeho jménem.
Zuřiví šílenci, al-Káida, Boko Haram a podobné zcestnosti nevycházejí v žádném případě od muslimů hodných toho jména, byť by islámem a koránem mávali sebevíce. Pro tyto skupiny a lidi není náboženský motiv více než maska verbířů. Je to jen účelové matení, pouhá fasáda, mizerně laciná dekorace nábožnosti. Slouží k zakrytí nelegálních aktivit, podloudného obchodování a dalších špinavostí.
Konstatovat takové věci a připomínat souvislosti je ovšem snadné. Je třeba ještě něco dodat a udělat. Džihádismus, terorismus, radikalismus, to jsou jevy naléhavé. Leč opravdu potřebná debata o islámu by měla vycházet z něčeho jiného. Na straně muslimů brání takové debatě utkvělá představa, že stačí čas od času odsoudit terorismus a fanatismus. Zkrátka řečeno: Jsme proti násilí, islám a islamismus nejsou totéž, odmítáme slučovat neslučitelné. Tak je to v pořádku. Vyřešili jsme problém. Jsme zachráněni. Islám je zachráněn. Aleluja! Nebo spíše Alláh akbar!
Po pravdě řečeno, problém je daleko složitější. Proč? Protože terorismus a radikalismus jsou jevy nejviditelnější a nejkřiklavější. Nejzřetelněji vystavují muslimské náboženství na odiv a nejvíce jsou pro něj ničivé. Hlubší a zásadnější otázka vězí jinde. Vychází z tradicionalismu islámu, to znamená z oddanosti nemalého množství muslimů dogmatům ustrnulým v minulosti, ze slepého podřizování se zastaralým zvykům, překonaným a přežilým tradicím, podrobování se a donucování plnit příkazy z jiných dob.
Takový tradicionalismus, konzervativismus, staromilství, to vše dohromady je mezi muslimy daleko hlouběji zaseté než teroristické násilí. Chcete uvést příklad takové ustrnulé tradice, nad níž se malokterý muslim bude ochoten vůbec zamyslet? Pár takových příkladů rád uvedu: Přiznává se v islámu ženě právo vést modlitbu, tedy plnit úlohu imáma? Odpověď zní: Nikoliv. Může být v islámu pokládán za dobrého a správného muslima ten, kdo se nemodlí pětkrát denně, jak předepisuje islámský zákon? Odpověď zní: Nikoliv. Mnoho muslimů pokládá za hřích podat ženě ruku. Nemálo muslimek pokládá za hřích nechat se vyšetřit lékařem mužem.
Řeknete zanedbatelné maličkosti? Nakupené vedle sebe vytvářejí masu, která oslabuje, ba zbavuje islám schopnosti žít v dnešním světě rovnoprávnosti muže a ženy, ve světě otevřenosti a tolerance, ve světě svobody svědomí ve vztahu k náboženství, to znamená ve světě svobody věřícího jedince ve vztahu ke starým dogmatům jeho náboženství.
Chce-li žít islám v přítomnosti skutečně a plně, neměl by ženám upírat právo vykonávat třeba i roli imáma. Zatím si to dovolila žena jediná, Amina Wadudová, profesorka Virginia Commonwealth University. Dne 18. března roce 2005 vedla páteční kolektivní modlitbu v budově anglikánské církve v New Yorku, když ji k tomu žádná mešita nedala souhlas. Zdá se to být jen okrajová drobnost, leč poprvé byl narušen tisíciletý zákaz a to se počítá.
Žít naplno a skutečně v současnosti by pro islám znamenalo přiznat každému muslimovi a každé muslimce právo rozhodnout se svobodně kolikrát za den má potřebu se modlit. A tak by to mělo platit pro všechny náboženské příkazy zděděné z minulosti. Mít svobodu se osobně rozhodnout, jak se k těmto příkazům postavit, aniž by to bylo spojeno s riskem trestu či jakýkoliv postihu ze strany ostatních věřících. Něco takového je předpokladem k tomu, aby islám vkročil do éry spirituální svobody, to jest svobody věřícího sám si určit, čím se bude ve svém nitru řídit, což nutně musí zahrnout i právo islám opustit a jít si hledat smysl života jinam.
Abdennour Bidar napsal ve své knize „Islám pro naši dobu“, že takový krok by byl zkouškou svědomí v islámu. Měla by to být moderní alternativa k mechanickému podřizování se pravidlům náboženství, tedy k tomu, co islám zná pod pojmem „taqlíd“ čili slepá, otázkami nezpochybnitelná nápodoba tradice. Bidar soudí, že každý muslim a každá muslimka by si měli nárokovat právo ptát se ve věci víry v prvé řadě svého vlastního nitra a svědomí. A měli by hledat v tom, co přichází z minulosti, ve všech rituálech, modlitbách, zvyklostech jako jsou obřízka, půst o ramadánu, pokrmové zákazy, ve všech vnějších znacích islámu, ať je to plnovous nebo zahalování, to nejpodstatnější. Dokázat si upřímně odpovědět, co z těch všech příkazů každému z nich opravdu prospívá duchovně a slouží-li to či nikoliv k individuálnímu niterném růstu. Anebo zda to k nim naopak přichází jen jako zvyklost, jako zavedená formalita, jako stereotyp, o čemž od mládí slyší, že se to patří a že to dělá dobrého a správného muslima či muslimku.
Muslimští reformátoři 20. a počátku 21. století na takové cestě náboženství ke svobodě svědomí trvali a trvají. Je čas, aby muslimové našli odvahu překročit hranici, která je pro ně „červenou čarou“. Tento výraz použil v uvedené souvislosti marocký myslitel Abdou Filali-Ansary v knize „Reformovat islám?“, který vyšla poprvé v roce 2003.
Co je to ta „červená čára“? Nedotknutelné dogma, sakralizované dobro a zlo, zkamenělá tradice, „moudrá“ jen proto, že přichází z minulosti. To zabraňuje každé muslimské mysli vystupovat svobodně, jednat vskutku autonomně, svobodně pochybovat, svobodně nevěřit, když si to přeje. Svobodně jednat s ohledem na vlastní inividuální praxi bez obavy z nátlaku těch, kteří touží vnucovat jediný model islámu, a proti tomu, co túniský právník ´Ijád ben ´Ášúr nazývá „ortodoxie mas“, jinak řečeno proti starému modelu náboženské zbožnosti, který se nepřestává vynucovat, zavádět a přikazovat v některých společnostech, některých prostředích a některých rodinách.
Takové návrhy vyznívají v dnešních poměrech vládnoucích uvnitř nemalé části muslimského světa jako utopie. Leč majíce racionální jádro a vycházejíce od samotných muslimů, byť zatím celkově nepříliš početných, dávají naději, že posléze osvítí cestu islámu z krize, která dnes dále šíří zmar, dělá ze zločinců „mučedníky“ a kupí nevinné oběti. Že to bude cesta dlouhá, klikatá a bolestná, o tom nebude sporu. A určitě bude vyžadovat více odvahy než jaká stačí ke kárání druhých za to, že „slučují neslučitelné“.
Zdeněk Müller
Muslimové v zajetí protimluvů
Od „arabského jara“ roku 2011 vysílá muslimský svět zbytku planety řadu protichůdných signálů. Jdou od velmi současných projevů modernismu k výrazným archaismům, které přežívají v náboženství nebo se ho znovu zmocňují.
Zdeněk Müller
Nebát se a nekrást
Svoboda, která připouští zneužívat lidskou slabost a hloupost, není svobodou. Je to jen obyčejné chytráctví. Chytrák je jako žebrák. Spoléhá na druhé. Je otrokem předstírání. Svobodný člověk se nebojí spoléhat na sebe a nekrade.
Zdeněk Müller
Nová irácká válka
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Zdeněk Müller
Džihád a antisemitismus
Nepředstavitelné se stalo skutkem. Po všech hrůzách a tragédiích, které Evropa zažila během neklidného 20. století. Dnes na počátku druhého desetiletí 21. století se vracejí stíny minulosti. Znovu umírají na Starém kontinentě muži, ženy a děti jen proto, že tak či onak patří k židovstvu, bezhledu na to, zda se pokládají za židy nebo Židy.
Zdeněk Müller
Vítězství v prohře aneb chvála fyzické meditace
Prohrát a přitom zvítězit? Je to dnes vůbec možné, když vítězení a prohrávání jsou dnes tak popletené. Natolik je prostoupila, pozměnila a smyslu zbavila kultura soutěživosti prosakující do všech sfér současného života. Možná, že na jejich pojmenování budou záhy stačit dětské dohady a fantazírování z dvorku mateřské školky. Dokáže moderní svět jednou promluvit o životě, aniž by v něm spatřoval fotbalový zápas? Než se tak stane, pokusme se najít ve vítězení a prohrávání nějaký jiný přínos než tomu zpravidla bývá.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x