Scestné vidění minulosti není nevinné

Počátkem loňského prosince, přesně 11.12.2006, hostil ministr zahraničních věcí Íránské islámské republiky Manušehr Mottaki v Teheránu na dvoudenní mezinárodní konferenci o holocaustu negacionisty z celého světa. Bylo to vůbec poprvé, kdy nějaký stát poskytl oficiálně tribunu této zvrhlosti přebarvené na seriózní téma pro historiky. Francouzský filosof Roger Garaudy nepřijel. Věk 93 let mu již nedovoluje cestovat. Ale Garaudyho myšlenky byly na teheránské konference přítomny. Již o rok dříve v prosinci 2005 vysílala íránská televize vysílala krátce předtím, než íránský prezident Ahmadenadžad přednesl svůj první ostře „antisionistický“ projev, rozhovor se starým filosofem. Garaudy tehdy prohlásil, že nikdo z těch, kteří porazili Hitlera, ať to byl Churchill, Eisenhower nebo de Gaulle, se „ani jediným slovem nezmiňují o plynových komorách“.

Doma ve Francii již skoro zapomenutý autor se stal v posledních dvou desetiletí autoritou či dokonce hvězdou pro řadu hlasatelů islamismu. Garaudyho pamflet Zakladatelské mýty izraelské politiky z roku 1996 byl označen za negacionistický a jeho distribuce zastavena. Kupodivu ho tehdy podpořil populární francouzský abbé Pierre, zastánce chudých a lidí bez přístřeší, jenž zemřel letos v lednu. Vyslovil autorovi uznání za objevnou práci. Když však viděl, jaké pohoršení tím vyvolal, omluvil se. Bránil se tím, že chtěl jen podpořit osočovaného přítele a hájit jeho právo na názor.

Pro Garaudy začala v 90. letech nová kariéra. „Slavný perzekuovaný“ našel řadu advokátů. V Egyptě se psalo, že „padl do léčky židovských inkvizitorů v Paříži“, v Libanonu mu otevřel náručí vůdce Hizbulláha Hasan Nasralláh, v Sýrii ho hostil samotný Abd al-Halím Chaddám, svého času pravá ruka prezidenta Háfize Asada, citoval ho duchovní vůdce Hamásu Šajch Ahmad Jásín, v Íránu ho přijal reformní prezident Chátamí, v egyptském parlamentu odkazují na jeho slova Muslimští bratři a v Maroku islamističtí radikálové. V červnu 1999 byl stovkou jordánských spisovatelů a novinářů označen za „nejvýznamnější mezinárodní kulturní osobnost 20. století“.

Leč kdo je to vlastně Roger Garaudy? Životní dráha tohoto psavého oportunisty, jehož bibliografie obnáší desítky svazků, nabízí jeden z pohledů na uplynulé století. Protestant rodinným zázemím a filosof vzdělání se zprvu stal militatním stalinským komunistou. „V každé správné myšlence a v každé správné akci je přítomen Stalin“, kdysi psal. Za lháře označoval ty, kteří přicházeli na Západ s informacemi o existenci stalinských pracovních táborů, ať to byl Kravčenko nebo Koestler. Po Chruščovově odhalení kultu stalinovy osobnosti na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 se spojil s Louisem Aragonem a vrhl se do destalinizace. Prosazuje myšlenky humanistického marxismu, jenž měl být otevřený a měl vést dialog s křesťany. Mimochodem, jako s alternativou k tomuto slaboduchému marxismu přišel Louis Althusser s novým „čtením Marxe“ a Michel Foucault se svým „antihumanismem“. Garaudy pak přechází k ekologii, teoriím Třetího světa, ideologii osvobození, apod. V jeho myšlení a psaní však zůstávají neotřesitelně přítomny tři fixní ideje: nenávistný antiamerikanismus, Západ je veskrze špatný, Západ je zodpovědný za veškeré zlo světa.

Počátkem 80.let se stal Garaudy v Ženevě muslimem a vydal se novým směrem. Hlásá radikální antisionismus, jenž je stále obtížněji odlišitelný od ryzího antisemitismu. V lednu 2006 odpověděl ve veřejné diskusi na dotaz, co si myslí o atentátech 11. září 2001, suše: „Zorganizoval je Bílý dům“.

Dříve by něco takového vyvolalo jen úsměv. Málokdo pochyboval o tom, že je to více než nevinné nesmysly. Dnes je tomu jinak. Politováníhodná hloupost nezmizela, ale agresivita fanatických režimů a organizací mění tyto nesmysly v reálné nebezpečí. Radikálové už nezastírají, že se budou pokoušet ve jménu lží a scestných interpretací minulosti naverbovat celé národy a učinit z těchto žvástů vodítko. Jedná se problém jak politický, tak morální. Popírat holocaust neznamená pouze promíjet vrahům. Povstává z toho nereálný a umělý svět, v němž se každá současná i budoucí akce mění v hrozivý omyl.