Současná krize, původně finanční a dnes už obecně uznaná za krizi ekonomickou, se odehrává na pozadí krize civilizační. Náhodné setkání s kdysi populární knihou Rukopis nalezený v Zaragoze mě přivedlo k překvapivému závěru. Krize, která na nás dnes doráží svými ekonomickými vrcholky, je permanentní. Když už si myslíme, že ji máme pod kontrolou, udělá na nás nečekaně dlouhý nos.
„Rukopis“ sepsal francouzsky v letech 1793 až 1813 Jan Potocký, polský hrabě. Na způsob Pohádek tisíce a jedné noci vytvořil pestrou příběhovou mozaika. Základní dějovou osnovu rozvětvují stále nové příběhy a další vyprávění. Hlavní hrdina, důstojník Alfons van Worden putuje dva měsíce pohořím Sierra Morena, ležícím na pomezí Andalusie a krajem La Macha. V horské krajině, ověnčené historkami o příšerách a démonech, potkává svérázné lidské typy a ti mu vyprávějí o svých osudech. Pravidelně se pak opakuje scénka večerní návštěvy dvou velmi svůdných maurských krasavic pod závojem. Nabízejí hrdinovi neodolatelné noční radovánky. Také kulisa ranního probuzení je pokaždé stejná. Vždy se odehrává pod šibenicí s mrtvolami dvou oběšených bratrů lupičů. Jsou to údajně upíři, kteří pod falešnou podobou svádějí důvěřivé poutníky…
Autor strhává čtenáře proudem vyprávění s množstvím středověce laděných bizarností. Jako kdyby ho chtěl přinutit vzdát se jistot ohledně hranic mezi pravdou a fantazií. Napětí hraje prim. Přesto se za fasádou dobrodružství rýsují kontury velmi konkrétní reality. Velkého náboženského střetávání. Pohoří Sierra Morena, kde se vzrušující příběhy odehrávají, ovládá sekta tajemných Maurů. Jejich fanatické islamistické hnutí hodlá vytvořit světovou říši. Muži s neholenými bradami nasazují svým ženám závoje a využívají své zlaté poklady k islamizaci země. Protihráče i spoluhráče mají v židovských mysticích, oddávajících se kabalistickému učení, a potulných cikánech, žijící z pašování. V tomto prostředí se odbývá dvouměsíční putování van Wordena, geniálního matematika Velasqueze, kabbalistického Žida a jeho údajné sestry Rebeky.
V původní verzi Rukopisu, kterou Potocki přepracoval, se nacházela epizoda, později vypuštěná, o jedné dávné finanční krizi. Vypráví ji toulavý Žid Achašvéroš (Ahasver). V éře pozemského života Ježíše Nazaretského rozšířil prý jeden směnárník v Jeruzalémě falešnou zprávu o údajném záměru římského císaře Tiberia (vládl v letech 14-37 n.l.) přetavit existující platidla v celé říši. Mělo to přivodit propad kurzu stříbrných mincí. Když se fáma dostala k patřičnému množství uší, vydal se dotyčný směnárník do prostoru Chrámu, kde se prováděly finanční a obchodní transakce. Za dva miliony sesterciů ve zlatě hodlal vykoupit co nejvíce stříbrných mincí, jejichž cena byla uměle stačena, a jedním obratem získat sto i více násobný profit.
Edmund Chojecki, překladatel Potockého Rukopisu z francouzštiny do polštiny, slavjanofil, ale příliš levicoví pro většinu panslavistů, mimo jiné autor knihy Čechy a Čechové (1847), doplnil do polského vydání svou představu o konci příběhu židovského směnárníka spekulanta. Napojil příběh na novozákonní vyprávění o tom, jak Ježíš vyhnal kupce z Chrámu. Syn boží překazil úspěšně rozjetou transakci a spekulanty z Chrámu vypráskal.
Jaký klíč k pochopení dnešní krize nám Rukopis tedy nabízí? Finančník využívá své kontakty a nerovnováhu informací k tomu, aby intervenoval na trhu a pak profitoval z uměle vyvolaných změn. Fakt, že se jedná o falešnou informaci, ukazuje velmi jasně na to, že finance vždy balancují na hranici reality a fikce, znalosti a víry, faktu a fetiše. Finanční machinaci nelze podrobit kontrole. Vstupuje do ní v různé podobě iracionalita, která v reálném světě ať už jako víra nebo předsudky představuje to nejhouževnatější a to nejnakažlivější. Následkem toho, se dá těžko určit, co je příčinou „krize“. Náhlé zhroucení hodnoty peněz, byť vyvolané uměle? Nebo náhodný zásah Krista, který zčista jasna překazí podnik? Co je to vlastně finančnictví? Vypadá to, že se jedná o aktivitu, kde je krize permanentní. Je to soustavné testování, oddělující falešné naděje jako bezcenné plevy od zrn „pravých“ hodnot.
Leč na pozadí této epizody finanční krize vyvolané krachem jedné spekulace, se v Rukopisu nalezeném v Saragoze vyjevují obrysy krize antropologické. Sierra Morena nabízí předlohu multikulturní společnosti, v níž realita nutí navzájem znepřátelená náboženství „vést dialog“. Vyprávějí si své „historky“ a praktikují kompromisní soužití. Aby to však fungovalo, musí se každý vzdát své maximalistické víry. Fantaskní svět strašidel, do kterého čtenáře Potocki vtahuje, je jakousi odvrácenou stranou pochybných jistot, náboženských i národních, v nichž žijí hrdinové románu a koneckonců i my ostatní. Matematik Velasquez je přesvědčený vědátor. Ale není jeho scientismus vlastně stejně předpojatý a směšný jako duchové kabbalistů nebo upíři démonologů? A co my? Nejsou současní, námi tolik respektovaní finančníci a ekonomové, našimi moderními čaroději a našimi ájatolláhy?
Krize ekonomická? Finanční? Anebo spíše krize našich fetišů, „faktišů“, jak to nazývá filosof Latour, používaje slovní novotvar odvozený od slova „fakt“? Neudělali jsme si něco takového z HDP (hrubý domácí produkt) a jeho růstu? „Faktiše“ jsou stejně jako fetiše lidskými výtvory. Pravda, sice podle velice exaktních, ale nikdy zcela nesporných simulací. Stejně jako fetišům kdysi se i současným „faktickým“ ukazatelům povýšeným na modly kolektivně věří. Mají magický ráz, dokáží uhranout a vydávají svatozář, stavící kolem nich bariéru, o níž se rozbíjí každý pokus o racionální kritiku.
Fantazie jednoho polského hraběte vtahuje do světa, jehož halucinační cizost a archaičnost nastavuje zrcadlo našim fetišům. Jsou vrtkavé, labilní a opakovaně procházejí krizemi. Leč lze se bez nich obejít? Pochybuji. Při četbě téměř dvou set let starého díla žasneme. Civilizačně a lidsky jsme se za tu dobu, která nás od vzniku díla dělí, zásadně nezměnili. Uhranuti démony a jisti si svou vírou a přesvědčením žijeme stále pro jásavé a mnohoslibné večery, po nichž přichází pokaždé jen probuzení s kocovinou pod šibenicí.
