Přívržencům revolučního komunismu ve Francii zřejmě nevadí islám. Dokonce se tito permanentní revolucionáři možná vzdají trockistické tradice ateismu a ženské rovnoprávnosti. K takovým závěrům svádí případ jedné kandidátky francouzské Nové antikapitalistické strany pro březnové volby do regionálních rad. Nosí islámský závoj.
V prostředí krajní levice je z toho poprask. Na internetových stránkách blízkých komunistickým revolucionářům, této „levici v levici“, visí vášnivě laděné traktáty. Některé žádají exkomunikaci antikapitalistky pod závojem, jiné ospravedlňují snahu začlenit do stranického života, do „bojů“, muslimskou populaci. A veřejnost? Má se o čem vzrušeně bavit. Ilham Moussaidová, kandidátka Nové antikapitalistické strany NPA se závojem, to je něco, jako kdyby za krajně pravicovou Front national kandidovala osoba mající na klopě odznak hnutí SOS Rasismus (vztyčená dlaň, přeškrtnutá jako na dopravní značce, s heslem „nesahej na mého kámoše!“).
Na věc se dá nahlížet z různých stran. Jedná se o formu komunikace či mediální bombu? Není vyloučeno, že je za tím snaha dát o sobě vědět, nejsou-li revoluční komunisté v sondážích příliš vidět. Leč vře to už i v jejich trockistické straně NPA. Došlo to tak daleko, že se stranické vedení rozhodlo zabývat se otázkou závoje na svém příštím sjezdu.
Navenek tak vychází druhá, odvrácená strana případu. Krajně levicová partaj se zřejmě nikdy nezabývala otázkou vztahu náboženství a politiky! Z názvu této strany se dá odvodit jen to, že je „antikapitalistická“. Ale proč a jak, to jasné není. O vztahu k islámskému závoji to neříká také nic. Přítomnost mladé ženy se závojem na kandidátce, muslimky, která má být nositelkou antikapitalistického poselství trockistické strany, dokazuje, že tato strana nemá jasno, k čemu se hlásí. Ateistický a rovnostářský trockismus to už není. A co to tedy je? Zřejmě to dotyčná strana sama neví.
Aféra má ještě třetí rovinu. Antikapitalistická bojovnice pod islámským šátkem prohlašuje, že souhlasí s principy laickosti (= nenáboženskost veřejného života) a feminismu. Být pod muslimským závojem a zároveň feministkou, to lze nazvat „odcizením“. Této filosofické kategorii kdysi věnoval pozornost mladý Marx. A vždy zajímala každého, kdo odmítal zotročování v nejrůznějších podobách. „Odcizení znamená být v alianci se svými hrobaři“, napsal v minulosti Milan Kundera. Dá se přepokládat, že „noví antikapitalisté“ si přejí společnost bez náboženství, které požaduje ostentativní symboliku a ženskou podřízenost. Závoj je nesporně zkratkou něčeho takového. Stoupenci antikapitalistické společnosti by se tedy měli rozhodně postavit proti závojovému symbolu náboženského zotročování.
Jedna ze stoupenkyň nové antikapitalistické strany se nechala v tisku slyšet, že „závoj, který nosí Ilham, z ní nedělá utiskovanou“. Nepokládá tuto zvyklost za výraz triumfu nerovného postavení žen. Viděno optikou Kunderovy definice odcizení, dá se tvrdit, že v alianci se svými hrobaři se ocitá nejen Ilham Moussaidová, ale i ti, kteří v antikapitalistické straně nepokládají ženu pod závojem za něco, co odporuje idejím, k nimž se hlásí. Aniž to tuší, kopou hrob nejen principům laickosti a feminismu, ale i antikapitalistické víře. Zřejmě neznají zkušenost íránských komunistů. Před 31 lety vítali islámskou revoluci jako vítězství utlačovaných. Skončili ve vyhnanství, v žalářích a na šibenicích.
