Novoty a filosofie

K čemu je dobré otevírat staré knihy, na něž čas nanesl prach? Proč odkazovat na Descarta, když moderní výzkumy, zkoumající lidský mozek a pochody v něm, přinášejí téměř každý den něco nového a posunují poznání neustále dopředu? Proč studovat autory, jenž neměli sebemenší představu o tom, jak bude vypadat svět dneška?

     Někteří z nás si myslí, že velcí filosofové již dávno pochopili vše podstatné ze života a že na veškerou moudrost stačí si jejich díla přečíst a pochopit. Ostatní, netrpěliví a zvídaví, jenž dychtí po nových poznatcích a objevech, se domnívají, že současné myšlení přesahuje ve všem všudy myšlení včerejška a že staré spisy jsou dobré tak maximálně pro historiky.

     Je pravdou, že dnešní vědci pozorují a odhalují věci a procesy, jako kupříkladu ty, jenž souvisejí s fungování lidského mozku, o jakých neměla věda v minulosti vůbec potuchy. Ale přesto, když se má seriózně pojednat o vztahu vědomí a mozku, mrtví vstávají z hrobů. Jedna strana se odvolává na Descarta nebo Spinozu, zatímco druhá dělá totéž s materialismem, mnohdy jen s povrchní znalostí jeho základů. A tak se znovu pod rouškou svěžesti a novosti vědění znovu vracejí staré polemiky a argumentace vyzkoušené již dávno filosofií.

     Pokrok vědy a techniky dneška? O něm není třeba pochybovat. Přesto však zůstává něco nejistého. Dokážeme pochopit smysl nových objevů a vytvořit si na jejich základě nějakou myšlenkově správnou představu o světě a životě výlučně jen z tohoto samotného vědecko-technického pokroku? Věnovat jistý čas studiu toho, jak přemýšleli staří filosofé, kteří již v minulosti zvažovali do hloubky otázky vztahu člověka, lidského vědomí a poznání, není zbytečné. Takové studium dotváří rámec, v němž se odhalování smyslu nových objevů stává dosažitelnou metou.

     Bylo by dobré, kdybychom přijali za své nechat se učit starými mudrci, jak promýšlet svou dobu do hloubky. Bez ohledu na novoty, které se na nás ze všech stran hrnou.