Modrá se nejí

Stačí vyjít na čerstvý vzduch, vykročit do světa a hle, jsme obklopeni modří. Nebe bez mráčků, moře a oceány. Pomněnkový koberec u potoka, pole lnu v květu. Dá se tvrdit, že žijeme ponořeni do modři. Ale když si probereme barvy toho, co zpravidla jíme, modrá v nich chybí. Jde o jednoduchou a přitom velkou záhadu. Modř jako kdyby nebyla jedlá.

Slovní spojení „modrá planeta“, potvrzené očima prvních kosmonautů a astronautů, staví modrou na výsostné místo ve vztahu k životu a člověku. Ale i historicky se nachází modrá vysoko. Kupříkladu královská modř zůstává na kokardě a vlajce francouzské republiky. A přitom tato symbolika vychází z revoluce, jež se pokoušela pomocí gilotiny  vycedit z aristokracie veškerou „modrou krev“. Modř je dnes navíc barvou Evropy. Zachránili jsme si ji i v klínu naší vlajky, když se původní vlastník symbolu, Československá republika, rozpadla.

Kupodivu však tato barva nepatří na talíř. Nedá se o ní říci, že by vzbuzovala sbíhání slin. Představa ostře modrého, světle modrého či ultramarínového zabarvení pokrmu vzbuzuje spíše nechuť až odpor. Šmoulí zmrzlina působí, alespoň na mne, hodně nepřirozeně. Sakra, co do toho asi dali, když to má takovou barvu, říkám si v duchu asi nejen já.

Jistě bude namístě nesouhlasit tak docela. Švestky jsou přece modré, stejně jako některé plísňové sýry, z nichž ty francouzské mají modrou přímo v názvu. Známe i úpravu zvanou ryba na modro. Když pozorujeme soustavněji a pečlivěji, zjistíme, že ta proslulá švestková modř je vlastně něčím mezi červenou a černou, sýrová plíseň se barví spíše do zelena a černa a „modře“ upravená ryba je spíše zelenkavá.

Hledejte se mnou, co ještě můžeme zařadit mezi „modré“ poživatiny. Nenapadá mě momentálně nic jiného než jedovatě modré curaço, likér připravovaný u nás kdysi pod názvem Raketa. A pak už tápu. Modrá se zkrátka moc nejí nebo se nejí vůbec. Na rozdíl od zelené, červené, oranžové, žluté, černé a bílé.

Dá se z tohoto poznání odvodit nějaké poselství? Třeba to, že modrá planeta je proto modrá, abychom neměli pokušení ji svoji žravostí zničit? Nebo, že to, co je modré, je vlastně královsky vznešené a tudíž nedotknutelné? Či snad to, že modrá jako barva říše mezi zemí a nebem před nás staví nekonečnost vesmíru a tím zároveň i vědomí konečnosti každého z nás? Přemýšlejme o té záhadě. Určitě nás napadnou další výklady, ale mystérium modré zůstane. Není asi náhodou, že malířům surrealistům byla toto barva velice blízká. Zajděte si do nějaké galerie moderního umění. Jistě mi pak dáte za pravdu.