Cestování jednoho antisemity Evropou 19. století. Takový podtitul by mohl nést nový román Umberta Eca. „Pražský hřbitov“ je příběhem jedné nenávisti v časech, kdy starý křesťanský antijudaismus předává štafetu modernímu politickému antisemitismu. „Pražský hřbitov“ se dobře prodává, ale vyvolává zároveň polemiku. Nemíchá autor pravdivé a falešné, fakta a domněnky, poněkud riskantně?
Simon Simonini, hrdina nebo spíše antihrdina vyprávění, je posedlý představou židovského spiknutí. Jeho cíl? Zničit křesťanství. Milovník francouzské kuchyně, po otci Piemonťan a po matce Francouz, promítá do všeho, co vidí a slyší, umanutost, kterou mu v mládí všípil jeho děd jako noční můru. „Strašlivý Mordechai přichází po vrzajících schodech do mého dětského pokojíku, aby mne odtud zavlekl do svého pekelného obydlí, v němž mě bude nutit jíst nekvašený chléb zadělávaný krví křesťanských neviňátek“.
Putuje mezi Francií a Sicilii, kde potkává stoupence Garibaldiho, ocitá se v Paříži během povstání komunardů a nakonec si vymyslí, že je Praze na starém židovském hřbitově co by svědek setkání rabínů, dohadujících se o tom, jak ovládnout svět. Stala se vymyšlená zpráva o setkání rabínů na pražském hřbitově předlohou pro jiný, tentokrát reálný a proslavený falsifikát s názvem Protokoly sionských mudrců? Eco nechává čtenáře, aby si to myslel a nehodlá mu to vyvracet. Pokud se dáme strhnout atmosférou prostředí, v němž panují nesčetná spiknutí, falšování, předstírání a manipulování, je možné cokoliv. Pravda pozbývá smyslu a vládu přebírají nenávistné, denuncující a bujné fantazie.
Na stránkách knihy se setkáme s postavami, které kdysi žily a věřily, že kolem nich se odehrávají spiknutí. Nejen to židovské, ale i zednářské nebo jezuistké. Abbé Barruel. Francouzkou revoluci a napoleonské císařství pokládal za výron svobodného zednářství. Socialista Toussenel. Vynálezce levicového antisemitismu. Byl přesvědčen, že kapitalismus slouží židovským zájmům. Edouard Drumont. Autor Židovské Francie, jehož články rozněcovaly antisemitské nálady během aféry Alfréda Dreyfuse, židovského důstojníka francouzské armády falešně obviněného z prozrazení vojenského tajemství Německu. „Nenávist je prvopůvodní lidskou vášní. Je to láska naruby. Kristus byl zabit právě proto, že se postavil proti této lidské přirozenosti“.
Fascinace pro prehistorii Protokolů sionských mudrců je nakažlivá. Naivní čtenář může v románu nalézt přiručku. Poslouží mu jako úvod do tajů antižidovského a antizednářského konspiracionismu. A těm, kteří podléhají kouzlu teorií spiknutí, se nabízí zdroj argumentů, byť jakkoliv pochybných. Dobře uhnětená směs pravdivého a falešného dokáže být falešnější než faleš. Umberto Eco je virtuós fikce postavené na dobré znalosti starých textů. Probouzí v čtenáři představu o tom, jak se mohlo zrodit „velké židovské spiknutí“. A nechává na něm, aby posudil reálný základ této posedlosti. Spíše než k odhalování lživých obvinění a k demontování antižidovských stereotypů, může román někomu posloužit k potvrzení vlastních předsudků.
Protokoly sionských mudrců? Osobně jsem nenašel jedinou muslimskou zemi, kde by nebyly na prodej a opakovaně připomínány v médiích s cílem potvrdit tezi o „světovém sionistickém spiknutí“. A také povzbudit „džihád“ proti Izraeli a obecně vůbec proti „sionistům“ a „Židům“. V dokumentárním filmu z roku 2008 s názvem „Pravda je jinde aneb skutečná historie Protokolů sionských mudrců“ prohlašuje jeden z mladých představitelů Hamásu Fawzí Barhúm: „My v Hamásu soudíme, že „Protokoly“ sepsali Židé, protože Židé vyvolávají konflikty v celém světě, v muslimských zemích, mezi Araby, v Evropě a v USA. Stále platí totéž. Tam, kde najdeš Žida, tam je problém“.
Hámid Šabt, starosta Fezu a poslanec marocké konzervativně nacionalistické strany al-Istiqlál, která zvítězila ve volbách v roce 2007, prohlásil na stranickém setkání v březnu 2011, že „arabské jaro“ zapadá do logiky „sionských mudrců“: „Dříve sloužil k ovládání kolonialismus a protektoráty, používající vojenskou silou a vpády. Dnes se tak děje prostřednictvím idejí, Facebookem a vědeckým pokrokem. Mechanismus tohoto vládnutí objasňuje znalcům dobře známá kniha. Jedná se o Protokoly sionských mudrců“. Falsifikát? Nevadí. Podstatné je to, že nepřestává dobře plnit pro někoho potřebnou funkci. Dokazuje, že „světové sionistické spiknutí“ bylo, jest a bude.
