Jděte do cirkusu!

Nevěřte lidem, kteří tvrdí, že nesnášejí cirkus, tedy cirkusová představení pod plátěným šapitó. Bývají to lidé sice věcní, rázní, výkonní a často sebejistí, ale většinou málo vnímaví a snad dokonce bezcitní. I když vás to nijak moc neláká, zkuste se překonat a jděte na představení do cirkusu. Vyberte si nějaký malý, bezvýznamný a ubohý. V těch slavných je těžší si uvědomit, co způsobuje, že cirkus je tak dojemnou směsicí bídy a krásných snů.

     Pravda, to místo má v sobě něco odporného. Piliny na zemi, zápach zvířecích výkalů, prach starých cirkusových stanů, závany potu pod sluncem rozpáleným stanovým plátnem. Důležitá je uzavřenost cirkusového jeviště, manéže. Kruh, klenba stanu, bariéra kolem dokola. Jasně ohraničený prostor. Svět, jenž se nedá zaměnit s okolním vesmírem. Cirkus je v jistém smyslu prototypem lidského světa.

     A tomto jasně ohraničeném prostoru se má divák oddat iluzi. Ku pomoci jsou mu jednoduché, primitivní a dokonce snad hloupé prostředky. Třpytivé flitry, štrasy, blýskavé efekty. Přehnané a „na oko“. Mizerný vkus, falešný luxus, jednoduchost atrap, křečovitý smích na pozadí smutku. Právě toto dělá cirkus zjednodušeným a dojemným modelem lidského údělu: umíněně si malovat směšné sny na blátě a ve špíně.

     Zažít do hloubky tuto zkušenost, to předpokládá postupovat podle následujícího scénáře. Vydat se k cirkusovému stanu. Stát chvilku ve frontě. Zaplatit hodně draze za nepohodlné sezení, ošumělost a zápachy. Vydržet veškerá tato příkoří a nevzdat se. Zapomenout na přízemnost a vnímat jen lehkost akrobatů a zručnost kouzelníků. Nechat se unášet okouzlením lidmi na scéně. Jsou tak odvážní, krásní, dokonalí, schopní velkých činů. Překonávají smrtelníky pružností, lehkostí, rychlostí, zručností. Jak jsou éteričtí, jak plavní, jak vzdušní! Snová bublina vás táhne vzhůru. Nebraňte se!

     Pak ale přijde něco nečekaného. A to je to nejdůležitější a nejdojemnější. Něco se pokazí. Žonglérovi spadne míč, akrobat nedohmátne hrazdu, zvíře neposlechne krotitele a zůstane tupě sedět. Krásná, pružná, skvěle formovaná hadí žena má na punčoše díru. Něco žalostného vás probudí ze snu. Pýcha padá na zem, sen je zraněn a dotykem se zemí pošpiněn, lidská umíněnost dostala zase na frak. Jak dojemné a jak zároveň mizerné! Jděte do cirkusu a čas od času se tam vracejte… opakovat si a zdokonalovat schopnost snít a zároveň zvládat smutek a trapnost, když sen pomine.