Islám slučitelný s demokracií?

V Alžírsku stojí před soudem dva křesťané, Kabylové, žalovaní za to, že během ramadánu obědvali. Nevadí, že se to odehrálo na soukromém pozemku, kde pracovali jako zedníci, že pojídali bez ostentativní snahy muslimské spoluobčany provokovat a že alžírská ústava zaručuje svobodu vyznání. Ve stejnou dobu prohlašuje v rozhovoru s novináři generální tajemník Organizace islámské konference, že „islám nikoho neohrožuje, nepředstavuje nebezpečí pro žádnou civilizaci … a je slučitelný s moderním životem a s demokracií“.

Máme zpravidla představu, že lidskýma očima vidíme všichni více méně stejně. V zásadě ano, leč občas nikoliv. Zažil jsem celou řadu muslimů a nemohu nepřiznat, že si lze s nimi rozumět. Existuje však něco, co většinu z nich nepřestává v určité situaci blokovat. Všude žijí lidé lhostejní tak či onak k náboženství, muslimské prostředí nevyjímaje. Dokonce tam lze najít radikální kritiky náboženství. Většina muslimů ovšem žije s něčím jakoby obojkem na krku. Vpisuje se jim to do mozku od útlého věku. A způsobuje jejich neschopnost představit si, že zákon pozemský, vytvořený lidmi, může stát nad zákonem božím.

Může za tím být nějaká tradicionalistická sedlina v islámu, může to být stejně tak ideologická přesmyčka, která dokáže převracet významy a hodnoty. Známe to u nás ze starých dob, kdy se „třídně“ pojaté právo stavělo nad právo lidské. Pokud se muslimské myšlení neotřese a nepřevrátí tak, aby dokázalo oddělovat sféru platnosti boží zákon od sféry platnosti lidských zákonů, zůstane tvrzení o slučitelnosti islámu s demokracií iluzí nebo jednoduše lží.

Jednotlivá náboženství lidí navzájem oddělují, zatímco demokracie učí lidi žít pohromadě bez ohledu na rozdíly. Pokud noví přistěhovalci do Evropy nepochopí, že smyslem demokracie je spojovat a nikoliv rozdělovat, je jasné, že budou na sebe soustavně přitahoval nevraživost. Antiislamismus je bezprostřední reakci na to, co způsobuje rozmach nových starostí. Můžeme se uklidňovat tím, že v muslimské mase je agresivní jen menšina, leč principiální nepochopení je tady. Je přítomno a ať děláme, co děláme, představuje nebezpečí pro nás všechny.

Po pravdě řečeno, není to islám, který se rozpouští v demokracii, ale naopak demokracie, kterou islám pohlcuje. Demokracie spočívá na svobodě myšlení a konání, aniž by jednotlivec musel být nějak veden. Naopak boží zákon islámu mluví v životě věřících prakticky do všeho. Kolik bylo potřeba času, než křesťanství připustilo, že lidská svoboda se neurčuje texty sebrané do knihy, která se pokládala za posvátnou. Když si projdeme všechny země, kde má islám převahu, musíme konstatovat, že žádná z nich nesnese naplno ani demokracii, ani ženskou rovnoprávnost.

Samozřejmě, že problém není v samotné víře, nýbrž v lidech, kteří víru organizují a v dějinách této víry. Chci tím říci, že neslučitelnost islámu s demokracií není fatální. Pokud by muslimové dokázali soustavně a systematicky odmítat islamismus, ideologii totalitní islamizace, jako názor odporující nefanatickému islámu a jako hlavního nepřítele demokracie, východisko existuje.

Dnes ovšem chybí takové jasné a důrazné odmítání a odvážných muslimů je stále jen hrstka. Přitom nenacházejí nijak velkou podporu, dokonce ani u evropské levice, která se tradičně stavěla za principy sekularizace veřejného života a bránila se zatahování náboženských otázek na veřejnou scénu. Dnes bohužel není výjimkou, že se na levé straně politické scény hledají nezřídka omluvy pro muslimský integrismus a to v souvislosti s dějinami kolonialismu a v návaznosti na kritiku tzv. amerického unilateralismu, což je jen jiný název pro letitý antiamerikanismus.   

Chce-li islám být totalitářským politickým systémem, který odmítá oddělovat „náboženství a stát“ (s odkazem na to, že to nejde, neboť s tím islám stojí a padá) a staví šaríu nad zákony lidské, přijímané parlamentní cestou, je neslučitelným s demokracií. Viděno před dopady, které takový systém produkuje, nelze prohlásit nic jiného, že něco takového je nepřijatelné. Všechny totalitní systémy postupují stejně. Část lidí zfanatizují a ostatní zastraší. „Udeř osla, aby jedl slámu. Přestane si všímat ovsa“, tvrdí přísloví.

Islamistická doktrína je připravena zavádět inkvizici. Budou muslimští inkvizitoři chodit po domech zjišťovat, zda se dodržuje ramadán? Představitelé Organizace islámské konference by udělali lépe, kdyby namísto nářků nad šířící se „islamofobií“ varovali muslimy před skutečným nebezpečím. Mohou to však udělat, když jejich divadlo platí Saúdská Arábie? Kdo strčí ruku do ohně za to, že tamní režim má skutečně zájem, aby byl islám slučitelný s demokracií?