Samozvanec a lhář anebo odvážný muslim, který věří v otevřený islám v prostředí rovnoprávných občanů? Imám Hasan Šalghúmí (Hassen Chalghoumi) z předměstské čtvrti Drancy na severovýchodě od Paříže se dostal „do řečí“ a do médií. Po minaretech, integrálním zahalování a hamburgerech „halál“ je v centru pozornosti zbožný správce mešity. Souhlasí se zákazem integrálního závoje. A spustila na něj nenávistná palba islamistických radikálů.
Snaha nepodléhat módě antiislámských senzací vede ke zdrženlivosti. Možná, že si imám všechno vymyslel, aby si udělal reklamu. Je autorem knihy „Imám a republikán“, hlásá „náboženský dialog a otevřený islám“, obejde se bez vousů, podá ruku ženě a jeho děti chodí do katolické školy. Pochybovat o něm ovšem znamená nepřímo souhlasit s těmi, kteří imáma nevybíravě napadají. Integristé a zastánci islamismu. Útočí na Šalghúmího již řadu měsíců. „Židovský imám“, říkají o něm, neboť si dovolil pozvat do své mešity předsedu Reprezentativní rady židovských institucí a v památníku židovských transportů v Drancy vyzval muslimy, aby zachovávali úctu k židovským obětem holocaustu.
Po vyhrůžkách přes telefon, po vyplenění imámova bytu a poškození jeho auta vyvrcholil útok koncem ledna. Šalghúmí se veřejně vyslovil ve prospěch zákona, který by zakazoval integrální závoj. O tom, co se pak stalo není pochyb. Skupina radikálů vtrhla do mešity v Drancy, zmocnila s mikrofonu a před shromážděním věřících označila imáma za „nepřítele islámu“. Pokud víme, jaké sankce stanoví na odpadlictví korán, není taková kvalifikace muslima žádná legrace. Útočníci však v těchto výrocích nyní nevidí nic agresivního. Jako kdyby přišli do Drancy souvěrce jen informovat. Podávají žalobu za „pomluvu“ a vykřikují přes své webové stránky „lež a manipulace“. Takový postup se už osvědčil.
Polemika dostala špatný směr. Novináři, kteří o případu referovali, si mysleli, že imám byl při invazi agresorů v mešitě. Leč útočníci využili jeho nepřítomnosti. Nyní z toho učinili kardinální argument na svoji obranu. „Imám tam nebyl a všechno si vymyslel“. Novináři najednou neví, komu dát za pravdu. Akci zinscenovali radikálové právě tak, aby se tvrzení toho, kdo byl terčem útoku, dalo navenek zpochybnit. Rafinovaná lest.
Komando reagovalo na SMS buňky, která se hlásí k odkazu šejcha Jásína (náboženského vůdce palestinského Hamásu). A nebylo to poprvé, kdy podnítila provokativní akci. V dubnu minulého roku se snažili její příslušníci zdiskreditovat rektora pařížské mešity Dalíla Búbakera. Snaha zpochybnit nyní imáma Šalghúmího není tedy ničím izolovaným. Je součástí tažení muslimských radikálů, integristů a horlivých salafistů zkoušet, co si muslimové mohou ve Francii dovolit. Bohužel postoj Francouzské rady muslimského kultu je k těmto tendencím hodně laxní. Není divu. Stále silněji se mezi jejími členy prosazují názory Svazu islámských organizací Francie, který je pod vlivem Muslimských bratří. Ti dávají tradičně náboženství politické cíle a své členy a přívržence přemlouvají k účasti na celospolečenském působení islámu. Rada žádá vyšetření případu, ale „židovského imáma“ se zastávat zjevně nehodlá. Mezitím pokračují radikálové v pomlouvačné kampani jak v Drancy, tak na internetu.
Starosta Drancy stojí za Šlaghúmím. Není divu. Získal ho pro tuto čtvrť jako zbožného muslima a radnice pomohla s vybudováním mešity. Tento postup neodpovídal zcela laickému principu oddělení veřejné a státní správy od náboženství. Leč Francie ve snaze zvládnout nekontrolovatelnou masu muslimských věřících uvažuje již nějakou dobu o praktikování principu dobře pochopeného vlastního zájmu. Pomůžeme vám financovat vaše modlitebny a vy na oplátku budete respektovat principy francouzské republiky.
Potíž je v tom, že rozvolnění zákona o oddělení náboženství a státu nikdy nezklidní horké hlavy integristů a zastánců islamismu. Naopak. Imámové dosazení s pomocí veřejné správy budou vždy bezbranní proti podezření, že slouží zájmům státu. Riziko, že je posléze vytlačí radikálové, kteří si pak přisvojí mešitu vybudovanou za pomocí veřejných peněz, je velké. Případ imáma Šalghúmího varuje. Na druhé straně dávat nyní ruce pryč od tohoto statečného muslima, který jedná nezávisle a věří v „islám republikánských hodnot“, by bylo nejen zbabělé, ale navíc i nerozumné. Pokud ztratí odvahu on, žádný jiný francouzský imám nepůjde příště v jeho šlépějích.
