Dobrá a špatná zpráva z Gazy

Mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou. Kterou chcete slyšet nejdříve? Tak tedy nejprve tu dobrou. Novinář Alan Johnston, zpravodaj BBC držený 113 dní v zajetí v Gaze, je na svobodě. Tlak Hamásu na organizaci Džajš al-Islám přinesl ovoce. Otázka zní, proč to Hamás dokázal až nyní? Musel s tím opravdu čekat až na chvíli, kdy dostane Gazu plně pod svoji vlastní bezpečnostní kontrolu? A z tohoto tázavého váhání vyplývá ona špatná zpráva. Hamás nechce řešit konflikt v Palestině, touží mít tento konflikt pouze pod svoji kontrolou.

         Co se vlastně stalo poslední měsíce v arabské části Palestiny? Dohoda z Mekky z února letošního roku přinutila Hamás přijmout vládu národní jednotu s konkurenčním seskupením Fatah. Islamisté se skřípěním zubů akceptovali alianci s palestinskými nacionalisty. Část Hamásu, jeho ozbrojené oddíly s názvem Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma a radikálové seskupení kolem Mahmúda Zahára se však nakonec rozhodli jinak.  Dohodu ignorovali a začali Gazu čistit od Fatahu. Politické vedení Hamásu v čele s Ismaílem Haníjou, dosavadním palestinským premiérem, byť po ovládnutí Gazy Hamásem v polovině června fakticky sesazený prezidentem Abbásem, bylo postaveno před hotovou věc. Palestina se rozpadla na nacionalistické Předjordánsko řízené Palestinskou autonomní správou, a islamistickou Gazu, ovládanou Hamásem.

       Palestinská islamistická organizace se dlouho snažila zabránit rozkolu mezi muslimy. Stavěla se proti tomu, co islám nazývá „fitna“ a míní tím otevřenou roztržku uvnitř muslimské obce. Měla k tomu důvody jak teologické („fitna“ je zlem, jejíž důsledky táhnou muslimy zpět k předislámské zvyklosti nepřetržitých mezikmenových půtek), tak politické (občanská válka oslabuje palestinský odpor proti okupaci). I když se v Hamásu diskutovalo o tom, že „fitna“ může být dříve nebo později nevyhnutelná, sami islamisté ji nechtěli iniciovat.

        Nakonec však nastal pravý opak. Hamás vyprovokoval „fitnu“ a navíc vyvolal oddělení Gazy od Předjordánska. Jedná se o dvě zásadní strategické chyby. Islamisté si byli vědomi této léčky, přesto se do nejistého dobrodružství nakonec pustili. Uvnitř Hamásu se vždy střetávaly různé tendence. Někteří palestinští islamisté mají více pochopení pro společenskou odpovědnost, jiným jde především o náboženské závazky, ať je džihád a da´wa čili šíření islámského poselství příkladem a kázáním.

        Teoretické rozpory však náhle setřela efektivní šeptanda. V Gaze se od jara šířily „zaručené zprávy“ o represích prováděných bezpečnostní službou kontrolovanou nacionalistickým Fatahem a podněcovaných Spojenými státy. Dlouhotrvající touha islamistů po odplatě vedené vůči těm, kteří je po léta utlačovali, dohoda z Mekky považovaná za prostředek zkrocení „odporu“ a nábožensky motivovaná snaha konečně zavést skutečnou islámskou spravedlnosti, to vše dohromady vytvořilo výbušný koktejl. Proud strhl radikály i umírněné do bratrovražedného řádění a do víru dosud odmítané „fitny“.

        Vůdcové Hamásu se nyní pokusí stabilizovat situaci, zastaví střelbu raket na Izrael a gesty typu propuštění Alana Johnstona se bude snažit ukázat světu svou lepší tvář. Cíl je jasný. Získat zpět hospodářskou a humanitární pomoc. Možnost obnovit ostřelování Izraele si však Hamás jistě ponechá. Musí dokázat, že je schopen nastolit pořádek a řídit Gazu lépe než to činil Fatah. Bude se snažit udělat z Gazy model pro ostatní Palestince. Pokud Abbás a nacionalisté podporovaní Západem v Předjordánsku neuspějí, palestinská veřejnost se obrátí k Hamásu.

        Ve hře je tedy mnoho, ne-li všechno. Hamás nebude nikdy partnerem pro mírový dialog. Nemůže uznat Izrael. Je schopen přijmout maximálně příměří, v muslimské terminologii zvané „hudna“, ale konečné politické řešení palestinské otázky je pro něj teoreticky a teologicky nepřijatelné. Hamás se bude vždy držet závazku ponechat příštím palestinským generacím možnost uskutečnit islamistické ambice, tj. navrácení celé historické Palestiny jako muslimského půdy, „wakfu“, pod moc islámu. Teprve tehdy může podle jeho ideologické vize palestinský konflikt skončit natrvalo. Jinak řečeno, islamistickou strategií je konflikt v Palestině dostat pod kontrolu, nikoliv ho „vyřešit“ v duchu západních představ.