Co bylo na počátku?

Polemika vedená proti vývojovým teoriím nikoho dnes na Západě nijak příliš nevzrušuje. Na rozdíl od oblastí, kde náboženství dostává nový elán. Do oživeného zájmu o původ světa se snaží vstoupit masově a celosvětově rozšiřovaný Atlas stvoření. Jedná se o nejnovější projev revolty vůči evolučním teoriím, na nichž spočívá moderní biologie.  

      "Atlas stvoření", více jak 700 stránková kniha s mnoha fotografiemi zkamenělin a živých tvorů a s citáty z koránu, je novou akvizicí bojovníků proti darwinismu. Její autor, Turek, Adnan Oktar alias Harun Yahya,  se snaží dokázat nepravdivost Darwinovy teorie vývoje přírodním výběrem a prokázat spojení darwinismu s nejhoršími zly lidských dějin jako komunismem, fašismem a terorismem. Letos na jaře se objevil Atlas ve francouzském překladu a byl zdarma rozesílán do škol, universit a knihoven ve frankofonní Evropě.       

     Je otázkou, kdo vlastně tento podnik financuje. Jasné to není. A zároveň je znepokojující, že tažení proti evolucionismu má značný ohlas v muslimském světě. Harun Yahya je sice většině západních vědců k smíchu, ale v muslimských vzdělaneckých kruzích středního proudu počet zastanců kreacionismus roste. Americký biolog Kenneth R. Miller uvádí, že v rámci korespondence s kolegy ve světě dostává z Turecka, Libanonu a dalších zemí Blízkého východu řadu dotazů ohledně vývojové teorie. Velmi často se v nich objevují odvolávky na knihy Haruna Yahyi. Dalo by se nad tím mávnout rukou. To by ale Yahya nesměl tvrdit, že vývojová teorie je součástí západního tažení proti islámské kultuře.  

     V historicky nejstarší části křesťanského světa je Oktarův zápal zatím málo přitažlivý a to i mezi věřícími. V hlavním proudu katolíků a liberálních protestantů se výklady o stvoření a vývoji života a světa nijak hluboce nerozebírají. Canterburrský arcibiskup Rowan Williams, duchovní představený 80 milionového anglikánského společenství ve světě, soudí, že přistupovat k pasážím o stvoření, obsažených v Genesi, jako k věcnému výkladu je "zásadním omylem". Ale tato zdrženlivost sotva udrží na uzdě horlivá křesťanská hnutí působící v rozvojových zemí. Tam se naopak nejlépe daří náboženským lektvarům namíchaným k "uzdravení" lidí z těch nejsilněji a zároveň nejbezprostředněji působících ingrediencí.

     Například v Keni se vede ostrá polemika v souvislosti s plány vystavit nejkompletněji zachovanou kostru pračlověka, jaká kdy byla dosud archeology objevena. Tento tak zvaný Turkana Boy by měl být představen veřejnosti společně se zkamenělinami, z nichž některé mohou být staré až 200 milionů let. Evangelický biskup Boniface Adoyo, reprezentující na 10 milionů věřících, protestoval a prohlásil, že se necítí být potomkem Turkana Boye nebo něčeho podobného. Paleontolog Richard Leakey, který kostru pračlověka a další fosilie objevil v severní Keni, na to odpověděl: "Ať se to panu biskupovi líbí nebo nelíbí, Turkana Boy je jeho vzdáleným příbuzným".

     Třenice mezi náboženstvím a rozumem se pronikly i do Ruska. Tamní ortodoxní církev nedávno vyjádřila podporu petrohradské rodině, která neúspěšně zažalovala školskou správu za to, že se ve vyučovacích osnovách připouští pouze evoluční výklad vzniku života. Do hlubokých vod vědy se pustil mluvčí moskevského patriarchy otec Vsevolod Šaplin a prohlásil, že Darwinova vývojová teorie je postavena na velice zjednodušených argumentech. "To, co se uvádí jako její důkaz, není jednoznačné a plně nedokazuje, že jeden biologický druh se může změnit v jiný a že by lidé nutně museli mít opičí předchůdce".

     Hlubší kritiku nikoliv přímo Darwinovy teorie, nýbrž nenáboženského světonázoru spočívaného na Darwinových myšlenkách, rozvíjí papež Benedikt XVI. V nedávno publikované německé knížce vysvětluje pontifex maximus spolu několika svými klíčovými poradci názory na vznik světa a života. Papež nepoužívá argumenty, jenž jsou nejčastěji slyšet v diskusích vedených proti evolučním teoriím. Pouze tvrdí, že evoluce se nedá přesvědčivě a nevyvratitelně prokázat. Způsob, jak se na zemi rozvinul život, prý ukazuje na "božský rozum", jenž ovšem nelze prokázat výhradně jen vědeckými postupy. Bývalý ochránce katolického dogmatu kardinál Joseph Ratzinger dává jasně najevo víru v lidskou jedinečnost spočívající na roli udělené člověku Bohem. A zároveň věří v přetrvávající úlohu božského tvůrce uchovat svět. To je podstatně více než to, co nabízí představa o stvořiteli jako plánovači či iniciátorovi Big Bangu, o němž vědci soudí, že se jednalo o událost uvádějící svět do pohybu.

     Křesťané a jejich myslitelé se musejí, bez ohledu na to, jaký mají vztah k vědě, utkat s problémem postavení lidské bytosti vůči ostatním živým tvorům a celému kosmu. Všechny interpretace křesťanství se více méně shodnou na představě, že člověk jako součást živočišné říše má jedinečné poslání a schopnost povznést ostatní stvořený svět nebo ho naopak zničit. Tento prvek, totiž lidská potencialita svět zničit, zdůrazňují zvláště vyslanci ortodoxní církve ve Vatikánu. Patriarcha Bartoloměj I. vybízí papežskou stolici, aby zaujala rozhodnější postoj v záležitosti dopadu lidské činnosti na životní prostředí a klimatické změny.

     Jedna část katolických vědců jako kupříkladu jezuita astronom Coyne, soudí, že fyzika a metafyzika mohou a měly by být brány odděleně, spojuje víru v lidskou jedinečnost s evolučním pohledem na život. "To, že jsme korunou nádherného procesu, nás povznáší". Papež Benedikt XVI. však zřejmě chce akcentovat v pohledu na člověka spíše představu, že člověk je specifickým druhem výhradně díky božímu zásahu. "Člověk je jedinou bytostí na zemi, kterou Bůh chtěl pro člověka samého", říká se v dokumentu vydaném za Jana Pavla II. a podepsaném kardinálem Ratzingerem.

     Zda současný papež přijímá "čínskou zeď", kterou se jeho dávný vědecký poradce Coyne snaží uchovat mezi fyzikou a metafyzikou, není jasné. Ve jménu této čínské zdi se Otec Coyne a jemu podobní katoličtí vědci shodnou s agnostiky na obraně vědecké metody. Podle nich platí, že lidé mohou mít společný názor ve fyzice a zároveň se mohou lišit v názoru na metafyzické nebo náboženské otázky.

     Někteří katoličtí myslitelé, kteří jsou kritičtí ke světonázoru stojícímu na vědě, jako například Joseph Fessio, rektor katolické university Ave Maria na Floridě, nepovažují za problém "čínskou zeď" mezi vědou a náboženstvím, mezi fyzikou a metafyzikou. Spíše jim dělá starost, že tuto hráz chtějí strhnout někteří vědci, jenž jsou jak darwinisty, tak odmítají náboženství. Jinými slovy řečeno se jedná o ty, kteří jsou přesvědčeni, že vědecké pozorování neponechává žádný prostor náboženské víře.

     Publikace z loňského roku, věnovaná tématu věda a náboženství, ukazuje, že papež Benedikt XVI. přijímá vědecké popisy světa a zároveň tvrdí, že věda sama nestačí na výklad vývoje světa a života. Sdílí tedy jak "antidarwinismus" Josepha Fessia, tak teorii Otce Coyna, že "Bůh zaplňuje díry vědeckého výkladu". Je to poněkud malodušný výklad. Pouze hrstka z dvou miliardového světového společenství křesťanů bude schopna najít smysl v této komplikované intelektuální argumentaci. Zjednodušené informace o papežových názorech a falešná interpretace jeho názorů mohou vyvolat dojem, že se pontifex maximus uchyluje do řad jednoznačných odpůrců evolucionismu.

     Zastánci racionálního modelu světa nebo jasní kreacionisté nepotřebují, aby jim někdo podpisoval doporučení. Jejich myšlenky prosperují a jejich řady narůstají. Samotné antievolucionistické hnutí je nejlepším důkazem evoluce a adaptability. Když je poraženo v jedné oblasti, přesune se do jiné. Astronom Coyne je jedním z relativně nevelkého počtu výzkumníků, kteří se dokáží věnovat se stejným zápalem vědě jako náboženství. Píše nadšeně o "tanci úrodného universa, o baletu tří tanečnic - příležitosti, nutnosti a plodnosti". Pokud chtějí obránci Darwinovy teorie přirozeného výběru, ať už ateisté nebo teisté, obstát v konfrontaci s narůstající armádou nepřátel, měli by se tímto aktivismem inspirovat a hlavně nemlčet.